Vůbec to není tím, že si tu připadám trochu divně a přemýšlím nad ještě většíma hovadinama, než obvykle.
Asi jsem svým způsobem věřící. Ne v bohy. Ti mě nějak neberou. Ale spíš v osud. Nebo tomu prostě chci věřit, protože pak mám šanci, že to dopadne dobře. Ono totiž, když si řeknete, že osud to nějak zařídí, tak je vám líp a on to ten osud vážně nějak zařídí a všechno bude ok.
Když si řeknete, že se stane, co se stát má, ono vám to trochu ulehčí.
Dobře, možná tomu nevěřim. Ale ráda bych. Je to pak jednodušší.
Jenže ono to asi funguje trochu jinak. A to tak, že člověk něco dostane, jen když se bude snažit. Jenže občas je to snažení na škodu. Ale jak se má pak člověk někam dostat, když bez snažení nebude nic a se snažením se to maximálně ještě zhorší.
Snažit se jen trochu, to bude ono. Jenže hranice mezi málo, trochu a moc je asi tak tenká jako mezi genialitou a šílenstvím. Nebo možná spíš někde u prvního ledu. Tak tenká. A že tenké věci většinou rozbiju.
Křehkosti nikdy nebyly mou silnou stránkou.
*Zabořil jí obličej do vlasů a řekl jí, že hezky voní. Jen ať si to myslí.*
A občas se něco děje na můj vkus moc pomalu. A někdy zase rychle. Ideální rychlost neexistuje.
Neexistuje!!
"Já vim proč. Protože tvoje holka je hnusnej hisptersdkej pozér. Ani ten hipster pořádně bejt neumí."
A to prej lidi neslyšej rádi. Ať jsou pozéři jak moc chtěj. Neslyšej to rádi. Jediná G to o sobě hrdě prohlašuje. A hned ve druhé větě to říká o všech ostatních. Ne o všech, ale o těch o kterých je to pravda.
A o něm to pravda není. Jenže hloupí lidé jsou jako gravitace. Stahují k hlouposti. A stejně tak to je s pozérama.
Můj mozek křičí. Existuj!!
"Kdybyste mě hledali, budu ve svém světě. A třeba vás nechám projít dveřma."
Asi jsem svým způsobem věřící. Ne v bohy. Ti mě nějak neberou. Ale spíš v osud. Nebo tomu prostě chci věřit, protože pak mám šanci, že to dopadne dobře. Ono totiž, když si řeknete, že osud to nějak zařídí, tak je vám líp a on to ten osud vážně nějak zařídí a všechno bude ok.
Když si řeknete, že se stane, co se stát má, ono vám to trochu ulehčí.
Dobře, možná tomu nevěřim. Ale ráda bych. Je to pak jednodušší.
Jenže ono to asi funguje trochu jinak. A to tak, že člověk něco dostane, jen když se bude snažit. Jenže občas je to snažení na škodu. Ale jak se má pak člověk někam dostat, když bez snažení nebude nic a se snažením se to maximálně ještě zhorší.
Snažit se jen trochu, to bude ono. Jenže hranice mezi málo, trochu a moc je asi tak tenká jako mezi genialitou a šílenstvím. Nebo možná spíš někde u prvního ledu. Tak tenká. A že tenké věci většinou rozbiju.
Křehkosti nikdy nebyly mou silnou stránkou.
*Zabořil jí obličej do vlasů a řekl jí, že hezky voní. Jen ať si to myslí.*
A občas se něco děje na můj vkus moc pomalu. A někdy zase rychle. Ideální rychlost neexistuje.
Neexistuje!!
"Já vim proč. Protože tvoje holka je hnusnej hisptersdkej pozér. Ani ten hipster pořádně bejt neumí."
A to prej lidi neslyšej rádi. Ať jsou pozéři jak moc chtěj. Neslyšej to rádi. Jediná G to o sobě hrdě prohlašuje. A hned ve druhé větě to říká o všech ostatních. Ne o všech, ale o těch o kterých je to pravda.
A o něm to pravda není. Jenže hloupí lidé jsou jako gravitace. Stahují k hlouposti. A stejně tak to je s pozérama.
Můj mozek křičí. Existuj!!
"Kdybyste mě hledali, budu ve svém světě. A třeba vás nechám projít dveřma."
Komentáře
Okomentovat