Pán

"Vždycky jsem si přála že s ním budu takhle sedět na lavičce. Ale ne tak, jak se sedí normálně. Vždycky jsem snila o tom, jak budeme spolu ležet v trávě a koukat na polární zář. Chci ho vzít do Besaconu zalitého sluncem a dívat se s ním na rozbouřené moře u majáku v Tosse. Skládat si s ním takhle pokojík plný umění. Procourat takhle svět. S ním."
"S kým?"
"No s ním."
"S kým ním?"
"S tím člověkem, co jsem ho ještě nepoznala. S tím pánem, co na mě vždycky vystrukuje růžky, ale pak se ukáže jako podvodník. S ním."

"A co řekneme našim imaginárním dětem až se zeptají, jak jsme se poznali?"
"Že jsme se poznali přes naše imaginární přátele."
- protože existují situace.

*Jenom takové krátké mezizkouškové prokrastinování o lidech, co neznám.*