Oranžová svíčka

Příští týden mi to začne a já ještě pořád nevím, jak se cítit.
A tak se prostě bojím.
Takový ten strach, když nevíte, co přesně bude.
Protože to nevim.


Stromy pomalu začínají měnit barvu.
Ale vše je ještě hodně zelené.
A já se tak pomalu začínám posouvat i k zimě.
Letošek byl zvláštní a ještě bude.


Včera jsem se úžasně natáhla.
Mám sedřenou ruku a modřinu na koleni.
Tolik k létání.
Sháním mini konvičku pro mou mini kytičku.
Zatim se má dobře.


A ten strach je všude.
Opět mě popadl ten, co mi připomíná, jak moc nechci a nemůžu být kompletní.
Být kompletní je strašidelné.
Hodně moc.


Momentálně mám pár cestovatelských plánů.
Těch s přáteli a možná i s rodinou.
Primark, Salzbugr a tak..
Protože holky chtějí nakupovat a já chci na výlet.


Nějak teď vůbec nechodím na tumblr.
Ale to přejde.
Musí.
Věřim tomu.