Peříčka na okně

Občas mám strašně málo slov, která chci říct. Ale i tak je chci říct.
Prostě se tak stává, že nemám jedno veliké sdělení, ale hromadu malých.
Vlastně je to tak možná dobře, protože život je taky z těch malých kousků. No.


Mám hotové zkoušky. Od minulého pondělí. Což se mi teď zdá jako věčnost.
Takže konečně zas dělám věci, co chci. A občas co nechci, protože si musim uklidit pokoj.
Za odměnu jsem dostala 2 knížky. Jejich obsah nejspíš převedu hlavně ve výtvory.

Asi jsem dospěla do fáze, kdy mi krom svetru, kraťasů, mikiny a doplňků nechybí nic. V šatníku.
Nikdy jsem nemohla říct, že nemám, co na sebe. Vždycky jsem jen nevěděla, co si vybrat z tý hormady super věcí.
Do okna nám vletěla sýkorka. Asi jí nic není, protože jsem jí nenašla. Nechala nám jen peříčka na okně.

Mám obavy, že přes mou existenci přestanu být tím, kým chci. Že mě nakonec sežere škola, práce a vůbec všěechno a pak nebudu moct dělat věci, co me baví.
(To teď na chvíli přešlo, protože si dělám, co chci, ale jak začne škola, zas to přijde.)


Takže teď mě čeká jen vyrábění, pletení, čtení, psaní a... Tak.
Pak zase škola, ale koho to zajímá.

Jo a na instagramech se občas objevují zajímací věci, ne jen tu.