V týdnu byl Halloween. Spooky svátek, kdy na mě sice všichni tak jako tak zírali v metru, ale měla jsem pro to alespoň důvod. Halloween mám ráda, protože se všude okolo objeví spousty netopýrů a pavouků a podobných věcí. Vážně lituju, že ho neslavíme ještě víc, abych si mohla nakoupit oblečení na celý rok a vyzdobit si patřičně pokoj a podobně.
Letos jsme šli s Címou na cider. Já měla pavučinový svetr a přemejšlim, kdy si ho vezmu příště, protože je super, jen má šíleně dlouhý rukávy.
Jenže tohle neni jenom o netopýrech a pavoucích.
Samhain je koncem roku a začátkem nového. Tedy.. Pro pohany. A já letos asi vážně cítím změnu.
Téměř neustále se tvářím, že něco hledám - nebo někoho. Jenže.. Já asi nikoho najít nepotřebuju. Jsem a jakmile budu konečně ve fázi "dělám úkoly v den, kdy mi je zadaj", tak budu moct žít přesně podle svých představ. Adeptů bych pár měla, ale.. To tak nějak z rozumných důvodů nebude fungovat. Minimálně ne v blízké budoucnosti. A mě to asi nevadí.
Nemám cíl.. Mám záchytné body, ale nevím, kam mě dovedou. Za rok chci být někde jinde. Třeba ne duševně, ale fyzicky. A teď přemýšlím v jakém ořadí si ty země srovnám. Protože Skotsko bylo naprosto dokonalé, v Dánsku jsem ještě nebyla a Holandsko si dám asi jen proto, že vůbec můžu. (Klidně poraďte)
A co pak?? Titul.. A pak?? Kdo ví.. Pak už budu někdo jinej. Pak se se Švábem sbalíme a přestěhujeme se do hobití nory a budeme chodit lítat s wingsuitama. Nebo taky ne. Nevim, co se stane, nikdo to neví. Ale teď mám tenhe plán.
Ale vím, co se už stalo. Mimo jiné je tohle čas, kdy vzpomínáme na lidi. Já takovjech lidí moc nemám. Pár by se jich našlo, ale popravdě... Chybí mi jenom jeden. Ostatní jsem sotva znala.
Když jsem chodila na základku, chodil se mnou do třídy jeden samuraj (nebyl to samuraj). Byli jsme dost často společně venku. Rozumněli jsme si a nějak jsme se spřátelili. Jenže pak jsem šla na gympl a on se odstěhoval. A.. Pak umřel. Protože to se stává. A mě fakt štve, že jsme se nemohli potkat třeba i teď, být každý jinde a vzpomínat. Občas mi ho něco připomene.
Co děláte vy v tomhle období??
Letos jsme šli s Címou na cider. Já měla pavučinový svetr a přemejšlim, kdy si ho vezmu příště, protože je super, jen má šíleně dlouhý rukávy.
Jenže tohle neni jenom o netopýrech a pavoucích.
Samhain je koncem roku a začátkem nového. Tedy.. Pro pohany. A já letos asi vážně cítím změnu.
Téměř neustále se tvářím, že něco hledám - nebo někoho. Jenže.. Já asi nikoho najít nepotřebuju. Jsem a jakmile budu konečně ve fázi "dělám úkoly v den, kdy mi je zadaj", tak budu moct žít přesně podle svých představ. Adeptů bych pár měla, ale.. To tak nějak z rozumných důvodů nebude fungovat. Minimálně ne v blízké budoucnosti. A mě to asi nevadí.
Nemám cíl.. Mám záchytné body, ale nevím, kam mě dovedou. Za rok chci být někde jinde. Třeba ne duševně, ale fyzicky. A teď přemýšlím v jakém ořadí si ty země srovnám. Protože Skotsko bylo naprosto dokonalé, v Dánsku jsem ještě nebyla a Holandsko si dám asi jen proto, že vůbec můžu. (Klidně poraďte)
A co pak?? Titul.. A pak?? Kdo ví.. Pak už budu někdo jinej. Pak se se Švábem sbalíme a přestěhujeme se do hobití nory a budeme chodit lítat s wingsuitama. Nebo taky ne. Nevim, co se stane, nikdo to neví. Ale teď mám tenhe plán.
Ale vím, co se už stalo. Mimo jiné je tohle čas, kdy vzpomínáme na lidi. Já takovjech lidí moc nemám. Pár by se jich našlo, ale popravdě... Chybí mi jenom jeden. Ostatní jsem sotva znala.
Když jsem chodila na základku, chodil se mnou do třídy jeden samuraj (nebyl to samuraj). Byli jsme dost často společně venku. Rozumněli jsme si a nějak jsme se spřátelili. Jenže pak jsem šla na gympl a on se odstěhoval. A.. Pak umřel. Protože to se stává. A mě fakt štve, že jsme se nemohli potkat třeba i teď, být každý jinde a vzpomínat. Občas mi ho něco připomene.
Co děláte vy v tomhle období??
Komentáře
Okomentovat