Ovečkový polštář

"Zbyla mi výplň do polštářků, tak bych jí nějakej udělala, co ty na to?"

"To zní dobře"

Vrhla se tedy na prohledávání internetu, kde se snad skrývá nějaký návod na pletený polštářek. Nemusela hledat dlouho a ve svých uložených projektech v knihovničce našla ovečku. Ovečku pro beránka - ideální. 

Ihned se vydala do obchodu s klubíčky na průzkum. Dlouho meditovala, až dospěla k názoru, že na internetu pořídí líp. A pořídila. Když balíček dorazil, vyvolal tolik radosti. 

Všechno začalo provizorním nahozením pomocí háčku. 46 oček - poměrně dost. Následoval malý boj s jehlicemi. Neměla totiž ty s dvojitými hroty, ale jen klasické kulaté, zato ale dvoje. Plést dokola se tak stalo trochu oříškem, ale nic, co by jí zastavilo. Naučila se nový steh - bobble. Takovou bouličku. Očka stále přibývala a přibývala. Nejenom s přibývajícími řadami, ale i samotné řady se rozšiřovaly. 

V jednu chvíli jí přestalo bavit výtvor neustále otáčet za účelem vytvoření bouličky a pokusila se tak aplikovat pletení pozadu. Přesun oček z pravé jehlice zpět na levou. A fungovalo to. 

Stejně jak řady a počty oček v nich přibývaly, začali po nějaké době ubývat a došlo na poslední řadu a spletení hřbítku. Využila kitchenerův steh a ještě netušila, že ho bude potřebovat ještě šestkrát, než ovci dokončí. 

Jako další se vrhla na ocásek, který byl jen pár řad dlouhý a za pár minut hotový. Tím skončila většina práce pro bílou vlnu a na scénu nastoupila užší vlna černá. 

Začala pletením hlavy - nahodila očka v upleteném tělíčku a pletla. Návod jí vedl pěkně a po chvíli byla hlava hotová. Docela zábava. Po chvíli přemýšlení hlavu vyplnila vatou a uzavřela kitchenerovým stehem. 

Následovaly uši. Nejprve jedno a pak druhé. Alespoň si to tak představovala. Začala tím pravým, které dokončila, ale jakmile přešla k levému, všimla si, že si špatně přečetla návod a bude potřeba pravé ucho předělat. Dokončila levé, rozpárala pravé a udělala ho znovu. Naštěstí byli uši docela zábava. 

Přišla chvíle odložit jehlice a šít. Pletenina měla totiž poměrně velké mezery a měla obavu, že by výplň mohla lézt ven, zvlášť pokud by se ovce dostala do křížku s pračkou. Obkreslila si proto ovci na bílou látku, obentlovala obrys a sešila částečně k sobě, aby jí mohla otočit naruby a vyplnit. Pak už došila ten kousek v ruce. Nacpala vzniklý polštář dovnitř pleteniny a zašila ovci břicho. Všimla si, že jí poněkud nevycházejí počty oček, ale žádné uteklé nikde nemohla najít. 

Posledním krokem bylo napletení čtyř nožiček, aby ovečka mohla utíkat před vlky. Všechny byli stejné, čtyři válečky na koncích sešité. 

A s poslední nožičkou byla ovečka kompletní.