Těžko můžu detektivce z Islandu s takovým názvem odolat.
Na islandském břehu je nalezeno tělo mladé Rusky. Po letmém vyšetřování je smrt prohlášena za sebevraždu a případ je v tichosti uzavřen.
O rok později je detektivka Hulda Hermannsdóttir přinucena odejít předčasně do důchodu. Děsí se samoty a obává se, že se znovu vynoří vzpomínky na její temnou minulost. Než dočista odejde, dostane však dva týdny na vyřešení odloženého případu dle jejího vlastního výběru. Ví přesně, který to bude: ta mladá Ruska, jejíž naděje na udělení azylu se vytratila na tmavém,studeném břehu neznámé země. Hulda záhy zjistí, že ve stejnou dobu zmizela další mladá žena a že si všichni nechávají něco pro sebe. Zdá se, že ve vyšetřování jí brání i její kolegové u policie. A čas zatím ubíhá. Hulda vraha najde, i kdyby to mělo znamenat, že ohrozí svůj vlastní život.
Nemůžu říct, že by to bylo extra dobrý, ale bylo to nádherně čitelný. Taková jednohubka. Umím si naprosto představit, že bych jí přečetla za jedno odpoledne.
S každým dalším odhaleným tajemstvím byla kniha temnější a temnější. Ráda očekávám to nejhorší, ale tohle mě stejně překvapilo. Stejně jako konec.
Začíná jako docela normální kriminálka v severskym stylu, se severskou atmosférou. Pak se ale příběh začne chovat jinak. Všechno je jinak a přesto stejně. Dostaneme odpovědi na otázky a přejeme si, abysme se nikdy neptali.
Komentáře
Okomentovat