Důležitost dobrodružství

 Poslední rok byl plný zvláštních možností. A nebo spíš jejich absence. Zjistila jsem totiž, že ke svojí klidné existenci dobrodružství prostě potřebuju. Ale ne tak dobrodružná, že skoro zmrznu na kost, ani výlet k popelnicím na recyklování. Ale tak akorát hladina dobrodružnosti. 

Totiž potulovat se po severu Evropy jen s batohem na zádech se teď nesmí a ani nespočet skal na které můžu vyšplhat mi to nenahradí. A že těch je taky poměrně omezené množství (omezené mojí neschopností horolíst samozřejmě). Potřebuju nacházet neokoukané kulisy pro moje příběhy, ať už pro psaní, nebo pro tvoření. A to začíná být čím dál těžší. A stát to zrovna neulehčuje. 

Pevně věřím, že zase jednou vyletím do světa a budu nadšeně pozorovat muškáty na oknech (protože oni fakt vypadají v každý zemi jinak) a ranní mlhy v lesích. Před nějakou dobou jsem objevila budoucí aplikaci Adventurer a hodně by se mi líbilo, kdyby se zrealizovala a já tak mohla nacházet novosti jak u nás, tak v cizině. 

A kdokoliv, kdo je taky dobrodruh, můžete je podpořit na Hithitu a kouknout, co tvoří na instagramu. Oni budou rádi a já taky, protože tuhle aplikaci bych fakt ráda přidala do svého telefonu. 

A co budu dělat teď, když nesmím z města ven? 

Objevila jsem jednu zvláštnost Liberce. A možná jí mají i jiná města, ale nemyslím si. V severní části se nachází Stráž nad Nisou, která je sama obcí. A to teda ve výsledku znamená, že je tak trochu sežraná Libercem. 

Jelikož teda z Liberce nesmím ven, tahle skutečnost mi vnukla hloupý nápad, Stráž obejít kolem dokola. Vychází to na 15 km po cestách a to nezná vůbec nezvládnutelně. A pak mám taky dráhého s stříbrným ořem, který mě může přjt zachránit, až mi nohy dosloužej. 

Je to dobrej nápad? Nejspíš ani ne. 

Uskutečním ho? Kdo ví. 

Bude to pro mě něco novýho? Rozhodně. 

No a jestli nás za 3 týdny nepustí ven z měst, nebo nenastane opravdová apokalypsa, tak tam půjdu určitě.