Další kniha od Ragnara, který mě posledně naprosto odpálil koncem knihy. Ne vážně, mě se to líbilo, ačkoliv zbytek rodiny měl jiný názor (z těch, co četli Temnotu).
Existuje souvislost mezi deset let starou vraždou a nedávným úmrtím, které vypadá jako nehoda? Vyšetřovatelka Hulda Hermannsdóttir hledá pravdu skrytou v tichu odlehlých, neosídlených míst. Příšeří je ale víc než jen klasický kriminální román o hledání pachatele – je to příběh o různých podobách zločinu, o vině a svědomí. Kladné a záporné postavy nejsou jednoznačně vymezené a román nabízí hluboký vhled do osudů lidí, do jejichž života zločin tak či onak zasáhl.
Jeden z nejlepších kriminálních románů roku 2019 podle Sunday Times.
Všechno začne idylkou, kterou přeruší mrtvola. Tak jak to tu máme rádi. No a jelikož odsouzeného našli během asi 5 minut, je jasný, že maj toho špatnýho. A pak se dostaneme do současnosti.
V jednu chvíli se řeší jak minulá, tak nová vražda na pozadí krásné přírody.
A fakt pěkně rychle se to čte.
Ne, neuhodla jsem viníka ani jedné vraždy. Ano, podezřívala jsem nakonec všechny. A tak to má být, ne?
Co se děje týče, nelíbilo se mi rozuzlení. Zaprvé se mi nelíbilo, že byl vrahem ten, kdo byl (což je jen a jen můj problém), ale taky se mi nějak nezdálo to.. Vyřešení. Bylo to až moc schované za oponou. Najednou bum a víme. A taky bych nechtěla bejt mužem Alexandry, padly o něm asi 2 zmínky a zbytek knížky jsem přemýšlela, jak to chudák doma dává.
A co jsem byla ráda, že to Hulda nandala svýmu nadřízenýmu. Ačkoliv je to jinak zcela tragická hrdinka, která nachází štěstí jen v případech a absolutně nikde jinde. Dopřejte jí taky něco pěknýho ne.
Komentáře
Okomentovat