Ani nevím jak a najednou se zase blíží léto. A tohle bude zase trochu jiné, než ta předešlá. Ovšem jedna věc se neliší - na všední dny (neboli dny bez akcí) se nijak zvlášť netěším. I když letos by to mohlo být trochu více chladné a deštivé. A na to je jedna jediná pomoc. Trocha inspirace.
Samozřejmě prvním způsobem, jak přežít všední dny léta je, udělat z nich dny nevšední. A k létu patří ze všeho nejvíc fesťáky. A stanování. Stanování na fesťákách.
A když je to léto, znamená to dost hodně odhalený kůže a to je ideální pro co? No přece pro falešná tetování. A nebo i ta pravá, ale na ty se sbírá odhodlání, takže zatím zůstávám u těch, co jsem za roky nashromáždila.
A z jednoho krášlení se tak nějak lehce přehoupneme do jiného. Do potisku, který je mě velmi blízký a jeho slibovaný návrat mě velmi těší. Galaxie. Všechno vesmírné. A vůbec si nešiju vesmírné šaty a legíny, které nahradí ty polyesterové z ebaye.
Pomalý přechod k oblečení. Letos to nebudou jen lněné šaty a kalhoty. Ale taky lněné a bavlněné halenky. Pořád sním o černé lněné košili a já si jí jednou ušiju. Hezky měkoučkou a permanentně zmuchlanou. Ale do té doby budu žít s bavlněnou halenkou s duchama a už teď tuším, že to nebude jen letní románek.
Abysme nešli moc daleko, u bavlny ještě zůstaneme, ale přesuneme se na moje asi nejoblíbenější řemeslo. Pletení. Pletené bavlněné svetry. Nebo jako koupené, ale já ho budu určitě plíst. Letos frčí taková ta heká světlá fialová a jako milovník fialových odstínů jsem se jí rozhodla zakomponovat do takového svetru. Vzor peříček která mají být asi mandala.
Tím, že letos máme nařízenou dovolenou v období prázdnin je všechno takové.. Letnější. Což já teda moc neoceňuji, ale co se dá dělat. Místo moře, kde hrozí moje proměna v ubrečené rajče, jsme se rozhodli pro hory. Hory poměrné blízké a přesto vysoké. A to znamená jednu zásadní věc - tůry. A možná i nějaké ty ferraty. A to k létu prostě patří. Stejně jako následné podvečerní pletení při pozorování bouřky. Jakékoliv pletení při pozorování bouřky. A co teprv při svíčkách, když to jinak nejde. Romantika.
Jelikož prázdniny znamenají narušení režimu, moje obvyklé kurzy jógy přes léto nebudou. Budu tedy chodit, jak to vyjde, ale taky mám plán. Fakt hodně bych chtěla být na konci léta schopná dát dlaně na zem. Ne možná úplně pohodlně. Ale dlaně na zemi a natažený nohy. Věc, kterou jsem nikdy nedokázala a je to smutný, ale moje současná protaženost v tomhle ohledu je už teď lepší, než když jsem byla o půl metru menší. A taky asi budu trochu trénovat stojky. (Ačkoliv se mi teď povedla i když jsem jí víc jak 10 let nedělala, takžeee.. To je spíš o tréninku stojky bez záchranné stěny.)
A trochu kultury nakonec. Maličko teď bojuji se svým "přečtu 16 knížek za rok" a opravu bych potřebovala tuhle velkou, co mám rozečtenou teď přelouskat brzy, abych stíhala. Mám totiž už připravené tři knížky na léto. A léto začíná už za pár dní. Letos mě, po letech sledování pohádek, čeká Kniha džunglí. A hodně se na ní těším. Přece jenom.. Prales je takový letní prostředí.
A druhou knihou, která je rozhodně letní je kniha Letní děti. Třetí kniha do série. Jestli bude lepší, než druhá, asi pak začnu shánět čtvrtou.
Ještě plánuji přelouskat Tichou smrt, ale to není čtení ryze letní, jako spíš "chci to stihnout, než to léto fakt bude" čtení.
A co inspiruje letos vás? Tak cítíte tu magickou nostalgii návratu k trochu normlánímu jednoduchému životu?
Komentáře
Okomentovat