Ve svých pětatřiceti letech dosáhl Jonas Lerman všeho, o čem se spisovateli může zdát. Jeho knihy o chirurgovi a vrahovi mladých dívek Carlu Cederfeldtovi jdou na dračku, fanynky stojí v zástupech a křesla všech televizních pořadů, ve kterých seděl, už ani nepočítá. Veškerou kritiku extrémního násilí ve svých románech zavrhuje s tím, že to všechno je jen jako.
Až do dne, kdy už to jen jako není…
Krok za krokem se Jonasův život proměňuje v nepochopitelnou noční můru a hranice mezi fikcí a realitou se pomalu stírá. Nakonec z jeho pohodlného života spisovatele zbývají jen děs, šílenství a umučené teenagerky. Zdá se, že Jonasova jediná šance na záchranu je najít odpověď na onu klasickou otázku, která se pokládá všem spisovatelům: „Kam na to všechno chodíte?“
Začíst se bylo poměrné náročné. Styl psaní byl ok, ale ve chvíli, kdy se objevili kousky z Jonasovo knih, nic moc.
Teď budou spoily.
Nejdřív sem si myslela, že mu prostě straší ve věži, což by bylo docela v pohodě vysvětlení. Pak jsem chvíli přemýšlela a došla ke klasice o zlých dvojčatech. A ono jo.
Jako jasně, že sem mu fandila, ale celý ten konec? Kdyby umřeli oba, asi bych byla radši. Znovu to číst rozhodně nehodlám.
Komentáře
Okomentovat