Svět je nefér. Hodně moc. Ale někde trochu víc a někde míň. A někde už se to nedá unést.
Já jsem rozmazlené děcko, nemám si na co stěžovat, můj život je perfektní. Jsou dvě možnosti jak skončim - buď budu mít pořád štěstí a budu pořád spratek a nebo nebudu mít štěstí a budu žít z mála a půjde to ztuha. Ale tak jako tak budu šťastná, že jsem měla takovýhle život alespoň do teď.
Ale já nechci mluvit o sobě.
Je tu jeden takový skřet. Nemyslím toho sřeta s velkým nosem, ale jednoho takového, který si hraje na skřítka. Ale není, je to normální zlý skřet. Protože existuje mnoho typů lidí.. Z vich nehorší jsou tito - hloupý a zlý.. Dohromady. A takový je skřet. Nevolí osudu má inteligenci asi jako můj hrnek a ochotu asi jako můj pavouk, když ho soukám z terárka. To by mi bylo vcelku jedno. Jenže osud je nefér a tak má tento tvor přemíru štěstí. A co víc, všechno mu vychází. Tedy.. Né, že by mu vycházelo všechno, ale spíš je to tak, že když něco nevyjde, tak to nikomu nevadí. Myslím tím hlavně rodiče, jelikož tvor je v mém věku. Rodiče všechno přijmou dokud tvro nepropadá a nebo dokud ještě dýchá, protože je přeci moc nemocný. Opravdu, jsem si vcelku jistá, že i já jsem víc nemocná, než tvor. A tak si tvor proplouvá životem bez toho, aby se musel nějak víc snažit.. O co víc, to on ani neumí a jen předstírá. Jenže maskovat to čučením do zni většinou nepomáhá milý tvore. Jsi prostě blb a to nezamazkuješ, ani kdybys ti knihi snědl a rok nic jiného neviděl.
Krom toho tvor napodobuje vše, co se mihne na internetu. Peníze bere od rodičů a ti mu je s klidem dávají, aby si koupil vše, po čem touží (ne, tohle ani mě doma neprochází, asi bych se musela setsakramentsky snažit). Tvor dál klouže a klouže a má vše a ještě víc.
Pak je tu druhý tvor. Tohohle tvora mám velice ráda. Je to tvor blonďatý a to něco říká o inteligenci. Ale přesto není zcela ztracený, tvor se totiž učí místo čumění do zdi. Nemá to doma jednoduché. Rodiče chtějí doktora, ale na to každý nemá že. A tvor na to nemá a ví to. jenže se to nedá vysvětlit. Tvor má více problémů a přitom je ochotný. Nemáte chuť ho po chvíli zabít. A umí být i chytrý. Ale nedostal žádně štěstí a tak se stále trápí. Tvor doma vaří a uklízí a pořád to není dost. To je asi tak situace.
Těmto tvorům bych přála, aby se jejich životy prohodily. Tvor jedna by dostal co pro to a tvor dva by byl doma vážený a měl lepší život.
Jsem proto špatná nebo dobrá?? To možná ani nechci vědět, jen se těším až skřeta neuvidím.
Já jsem rozmazlené děcko, nemám si na co stěžovat, můj život je perfektní. Jsou dvě možnosti jak skončim - buď budu mít pořád štěstí a budu pořád spratek a nebo nebudu mít štěstí a budu žít z mála a půjde to ztuha. Ale tak jako tak budu šťastná, že jsem měla takovýhle život alespoň do teď.
Ale já nechci mluvit o sobě.
Je tu jeden takový skřet. Nemyslím toho sřeta s velkým nosem, ale jednoho takového, který si hraje na skřítka. Ale není, je to normální zlý skřet. Protože existuje mnoho typů lidí.. Z vich nehorší jsou tito - hloupý a zlý.. Dohromady. A takový je skřet. Nevolí osudu má inteligenci asi jako můj hrnek a ochotu asi jako můj pavouk, když ho soukám z terárka. To by mi bylo vcelku jedno. Jenže osud je nefér a tak má tento tvor přemíru štěstí. A co víc, všechno mu vychází. Tedy.. Né, že by mu vycházelo všechno, ale spíš je to tak, že když něco nevyjde, tak to nikomu nevadí. Myslím tím hlavně rodiče, jelikož tvor je v mém věku. Rodiče všechno přijmou dokud tvro nepropadá a nebo dokud ještě dýchá, protože je přeci moc nemocný. Opravdu, jsem si vcelku jistá, že i já jsem víc nemocná, než tvor. A tak si tvor proplouvá životem bez toho, aby se musel nějak víc snažit.. O co víc, to on ani neumí a jen předstírá. Jenže maskovat to čučením do zni většinou nepomáhá milý tvore. Jsi prostě blb a to nezamazkuješ, ani kdybys ti knihi snědl a rok nic jiného neviděl.
Krom toho tvor napodobuje vše, co se mihne na internetu. Peníze bere od rodičů a ti mu je s klidem dávají, aby si koupil vše, po čem touží (ne, tohle ani mě doma neprochází, asi bych se musela setsakramentsky snažit). Tvor dál klouže a klouže a má vše a ještě víc.
Pak je tu druhý tvor. Tohohle tvora mám velice ráda. Je to tvor blonďatý a to něco říká o inteligenci. Ale přesto není zcela ztracený, tvor se totiž učí místo čumění do zdi. Nemá to doma jednoduché. Rodiče chtějí doktora, ale na to každý nemá že. A tvor na to nemá a ví to. jenže se to nedá vysvětlit. Tvor má více problémů a přitom je ochotný. Nemáte chuť ho po chvíli zabít. A umí být i chytrý. Ale nedostal žádně štěstí a tak se stále trápí. Tvor doma vaří a uklízí a pořád to není dost. To je asi tak situace.
Těmto tvorům bych přála, aby se jejich životy prohodily. Tvor jedna by dostal co pro to a tvor dva by byl doma vážený a měl lepší život.
Jsem proto špatná nebo dobrá?? To možná ani nechci vědět, jen se těším až skřeta neuvidím.
Komentáře
Okomentovat