O slečně Licousvodce

Existuje jedna slečna. O její existenci vím už něco přes rok, možná i dýl. Nikdy mi nebyla sympatická.
Dřív jsem jí vídala jen na fotkách. Už tam byla šíleně nesympatická, protože se směje takovym způsobem, že máte chuť jí jednu plesknout. Naživo je to ještě horší, protože je hlučná. Příšerně hlučná. A k tomu nahlas dýchá.
Blbě kouká. Tak tupě, jako kdyby v hlavě nic neměla. A to prý má. To je pak takový pohled poněkud kontraproduktivní.
Možná je to tím, že vypadá, jako kdyby jí napadlo hejno vos. A nejspíš jí napadá. Pravidelně, každý den. Nedivim se jim. Ale výdrž má, to se musí nechat. Asi bych tolik vos nezvládla. Krom toho má příšerný vlasy. Takový ty neurčitý. Takový, co jsem měla, když jsem byla na základce a netušila, co je hřeben. Sice se nečešu ani teď, ale sakra, vim, že existuje něco jako kondicionér. A navíc je asi trochu pidlovoká. A jestli ne, tak si na to hraje, aby byla cool, což je teď už trapný. Obecně se i oblíká jako pseudo hipster. Ale to teď dělá každý druhý.. A pro většinu by to mělo být trestné.
Přesně takovýhle lidi jsou důkazem toho, že bysme měli trochu pomoct přirozený selekci. Vážně. Být středověk, mám na kontě už pár mrtvol.
A možná i mučení. Protože když už někoho zabít, tak proč si to neužít. Jako takový Svatý Sebastián. Přesně tak by se mi to líbilo. A být v té době, tak i umím střílet líp, abych se trefovala hezky tam, kde to jen bolí. I když taková jedna hezky mířená střela do oční bulvy by taky byla krásná.
Ještě, že nadávání je legální. Teď budu zase chvíli v klidu spát. A nemá s tim nic společnýho, že už nemám teplotu a je mi fajn. (Ano v den, kdy jsem konečně došla k doktorce mi už bylo dobře. A prej se lěčit budu i tak. Jupí)

Komentáře