Duben je vždycky takový zvláštní. Teď mi došlo, že většina závažnějších věcí, věcí, co pro mě něco znamenají se stane v dubnu. Je divné. Každý měsíc je jiný, každý je zvláštní, ale tak nějak se stejně opakují. A nejsou to jen názvy v kalendáři, ale opakují se pocity, období. A tak. Není to pro mě tak, že každý rok by to bylo jiné. Sem tam je něco jinak, ale obvykle se všechno drží 'plánu'.
V lednu je člověk většinou takový vyčerpaný a nenabitý přesto, že celý konec prosince odpočíval a štve ho, že vůbec něco musí. Třeba doklepat nějak to pololetí.
V únoru přicházejí deprese z toho, že venku je pořád zima a žádný sluníčko. A taky z toho, že po tom pololetí po nás zase něco chtějí a nenechají nás chvíli vydechnout. Únor je podle mě dobrý na čtení. Je to tak to jedinné, co jde doopravdy dělat.
V březnu začíná svítit sluníčko, svět se zdá lepší, mám nové nápady a přemýšlím, co všechno chci stihnout do léta, v létě a vůbec.
Pak přijde ten duben, kdy se obvykle něco stane a já dělám další věci, zjišťuji, že to léto bude jinak a plánuji ještě víc.
Květen a červen vyjdou nastejno, jen v květnu je po městě víc pusinkovacích lidí a v červnu jich je víc v cizině. Nebo prostě pryč. V červnu se už prostě začíná s dovolenkama.
Červenec a srpen jakožto prázdninové měsíce jsou také téměř stejné. Lidé jsou pryč, lidé jsou u vody, všechno má odstín sépie a tak. Akorát v srpnu už člověk pociťuje tu (v mém případě) hezkou podzimní náladu.
Září a říjen pak člověk jako já prožije naprosto energicky s vymýšlením všeho možného. Hraním si s barevnými listy a užíváním si toho krásného podzimního počasí.
Listopad je měsíc o ničem. Euforie z podzimu pomalu vyprchává, protože venku je čím dál víc zimavo a míň snesitelno. A tím pádem se člověk balí do teplých světrů, kabátů a vlastně se tak pomalu připravuje na tu zimu, která ještě chvíli potrvá. Listí už je hnědé a tak s ním už není taková legrace. Nadruhou stranu, už není divné přemýšlet nad vánoci a vánočními dárky a tak se člověk zabývá tím, co komu naježí letos.
Prosinec je můj nejoblíbenější. Protože to mám narozeniny, jsou vánoce, všude je klid a taková ta hezká nálada. I když není sníh, stejně z toho dýchají ty vánoce, co jsem měla jako malá a já jsem tak nadšená, že je něco zase jako dřív.
Nevím, ale ten duben mi poněkud vrtá hlavou. Asi na něm neco bude.. Uvidíme, co se stane ten další.
V lednu je člověk většinou takový vyčerpaný a nenabitý přesto, že celý konec prosince odpočíval a štve ho, že vůbec něco musí. Třeba doklepat nějak to pololetí.
V únoru přicházejí deprese z toho, že venku je pořád zima a žádný sluníčko. A taky z toho, že po tom pololetí po nás zase něco chtějí a nenechají nás chvíli vydechnout. Únor je podle mě dobrý na čtení. Je to tak to jedinné, co jde doopravdy dělat.
V březnu začíná svítit sluníčko, svět se zdá lepší, mám nové nápady a přemýšlím, co všechno chci stihnout do léta, v létě a vůbec.
Pak přijde ten duben, kdy se obvykle něco stane a já dělám další věci, zjišťuji, že to léto bude jinak a plánuji ještě víc.
Květen a červen vyjdou nastejno, jen v květnu je po městě víc pusinkovacích lidí a v červnu jich je víc v cizině. Nebo prostě pryč. V červnu se už prostě začíná s dovolenkama.
Červenec a srpen jakožto prázdninové měsíce jsou také téměř stejné. Lidé jsou pryč, lidé jsou u vody, všechno má odstín sépie a tak. Akorát v srpnu už člověk pociťuje tu (v mém případě) hezkou podzimní náladu.
Září a říjen pak člověk jako já prožije naprosto energicky s vymýšlením všeho možného. Hraním si s barevnými listy a užíváním si toho krásného podzimního počasí.
Listopad je měsíc o ničem. Euforie z podzimu pomalu vyprchává, protože venku je čím dál víc zimavo a míň snesitelno. A tím pádem se člověk balí do teplých světrů, kabátů a vlastně se tak pomalu připravuje na tu zimu, která ještě chvíli potrvá. Listí už je hnědé a tak s ním už není taková legrace. Nadruhou stranu, už není divné přemýšlet nad vánoci a vánočními dárky a tak se člověk zabývá tím, co komu naježí letos.
Prosinec je můj nejoblíbenější. Protože to mám narozeniny, jsou vánoce, všude je klid a taková ta hezká nálada. I když není sníh, stejně z toho dýchají ty vánoce, co jsem měla jako malá a já jsem tak nadšená, že je něco zase jako dřív.
Nevím, ale ten duben mi poněkud vrtá hlavou. Asi na něm neco bude.. Uvidíme, co se stane ten další.
Komentáře
Okomentovat