Dívka, která nemohla dýchat

Nelíbilo se jim jaká je.
Krom jednoho.
Miloval jí. A ona jeho.
Ale člověk nikdy nemůže vědět jaký bubák za rohem vykoukne. Jen si může být jistý, že vykoukne.
A tenhle byl velký a celý zahalený ve stínech. Měl rozčepýřené vlasy a malá prasečí očka.
Natáhl svá dlouhá chapadla a ve chvilce nepozornosti po něm chňapl. Ona to neviděla, zrovna sledovala malé ptáčky, jak hopkají po světě.
A pak bylo pozdě. Bubák ho už měl ve své moci. Ne úplně, ale už se nebránil. Vlastně nakonec bránil bubáka.
Jako očarovaný. A temná magie nikdy nebyla její parketa.
Nepodařilo se jí ho zachránit.
Nechtěla se vzdát. Ale už dál nemohla. Nemohla dýchat.

Pozoruje. Z dálky. Vyčkává.
Ani bubáci nejsou nepřemožitelní.
A až přijde čas, zaútočí.

Do té doby, bude lehká jako pírko. Nenechá se tížit. Nechá se vést větrem.

Komentáře