Za chvilku odjíždím. Už zase.
Měla jsem velké plány, co všechno stihnu až budu na víkend doma.
A něco jsem i stihla. Udělala jsem hrnečky, udělala pár fimo věciček, nechala si spravit zub, pořídila nový vlasy, ušila tašky..
To je vlastně všechno.
Kvalita. Rozhodně. V pozadí můžete vydět moje rýsování a hnusný elipsy. A taky si můžete povšimnout, že rýsuju na zemi. A taky, že neumim fotit hrnečky.
Asi si teď dám trochu pauzu, protože moje duše se necítí nejlépe. Chce se jí spát, nechce se jí nic dělat, potřebuje obejmout. A spánek a nicnedělání nepomáhají. A někoho na objímání nemám. Mám pocit, jako by moje kůže měla explodovat a všechno, co je ve mě vytíct ven. Jako kdybych měla v sobě černou díru a ta se prala s podtlakem kderý mám v sobě.
Prstýnek, který má připomínat něco jako šlehačku, ale vypadá jako bonbón, lahvičky s houbičkami a sušenkami. Eat me. A můj stolový bordel v pozadí.
Snažím se zhluboka dýchat a nepomáhá to. Potřebuji si odpočinout. Ale jak si má člověk odpočinout, když musí jet pryč. Když musí stále přejíždět sem a tam. Když si připadá jako by neměl domov.
A on mě štve. Mám chuť ho zmlátit. Prostě to dělá naschvál. A ubližuje mi. Což už nashvál nedělá. Asi. Pravděpodobně. Rozhodně se mi to nelíbí a asi ho brzo kopnu. Dojedu k němu domu a kopnu ho.
Pořídila jsem si nový vlasy. Čínský. Přijde mi, že na tý fotce vypadám ještě víc jako hobit. A taky mi poprví přijde, že mám relativně hubený nohy. Jo a takhle bílá jsem taky ve skutečnosti. Na světle.
Byla jsem u nás v lese. Máme krásný les.
A sbírala jsem lístečky. A hladila kočičky. Potřebuju asi vlastní kočku. Ještě pořád.
A teď už jsem v pryč. A je mi líp, asi mi pomáhá přítomnost kohokoliv.. I když jde o nejméně emaptického člověka na světě.
Měla jsem velké plány, co všechno stihnu až budu na víkend doma.
A něco jsem i stihla. Udělala jsem hrnečky, udělala pár fimo věciček, nechala si spravit zub, pořídila nový vlasy, ušila tašky..
To je vlastně všechno.
Kvalita. Rozhodně. V pozadí můžete vydět moje rýsování a hnusný elipsy. A taky si můžete povšimnout, že rýsuju na zemi. A taky, že neumim fotit hrnečky.
Asi si teď dám trochu pauzu, protože moje duše se necítí nejlépe. Chce se jí spát, nechce se jí nic dělat, potřebuje obejmout. A spánek a nicnedělání nepomáhají. A někoho na objímání nemám. Mám pocit, jako by moje kůže měla explodovat a všechno, co je ve mě vytíct ven. Jako kdybych měla v sobě černou díru a ta se prala s podtlakem kderý mám v sobě.
Prstýnek, který má připomínat něco jako šlehačku, ale vypadá jako bonbón, lahvičky s houbičkami a sušenkami. Eat me. A můj stolový bordel v pozadí.
Snažím se zhluboka dýchat a nepomáhá to. Potřebuji si odpočinout. Ale jak si má člověk odpočinout, když musí jet pryč. Když musí stále přejíždět sem a tam. Když si připadá jako by neměl domov.
A on mě štve. Mám chuť ho zmlátit. Prostě to dělá naschvál. A ubližuje mi. Což už nashvál nedělá. Asi. Pravděpodobně. Rozhodně se mi to nelíbí a asi ho brzo kopnu. Dojedu k němu domu a kopnu ho.
Pořídila jsem si nový vlasy. Čínský. Přijde mi, že na tý fotce vypadám ještě víc jako hobit. A taky mi poprví přijde, že mám relativně hubený nohy. Jo a takhle bílá jsem taky ve skutečnosti. Na světle.
Byla jsem u nás v lese. Máme krásný les.
A sbírala jsem lístečky. A hladila kočičky. Potřebuju asi vlastní kočku. Ještě pořád.
A teď už jsem v pryč. A je mi líp, asi mi pomáhá přítomnost kohokoliv.. I když jde o nejméně emaptického člověka na světě.
Komentáře
Okomentovat