změna.
Jenže to není tak lehké. To, že si musím uvařit, abych neumřela hlady chápu. A přece jen, já bez jídla týden vydržím, kdyby snad náhodou. To, že půlku svých věcí nemůžu používat teď, ale musím je používat v týdnu tam je taky trochu nemilé. Ale ještě se to nějak dá. Ale co nesnesu je vědomí toho, že tady u nás je naprosto dokonalé počasí se spoustou barevných stromů a Praze je prostě jen divně. Oni tam prostě nemají podzim. Teda brzo asi bude i u nich, ale ani náhodou nebude tak hezký.
Nikdy nebyla Praha zrovna moje nejoblíbenější místo. Samozřejmě, co se týče práce, školy a podobných věcí, je skvělá, ale jako místo na život. Ani náhodou. Ona Praha totiž není tím krásným místem, kde by člověk zachytával romantické paprsky slunce, ale ani není šedivou metropolí, kde by člověk měl tendenci vše přebarvovat. Ona je prostě taková nijaká. Má všechno, ale vlastně nemá nic. Nelíbí se mi ta atmosféra. To i ten Liberec jí má. Psousta hobitích kopečků a temné mraky, co slibují brzkou bouři. To je atmosféra. Ale podivné mlhovitošedé oparovitosti, které tak akorát lezou člověku do hlavy a rozpínají se, což je opravdu nepříjemné - to naní žádná atmosféra!!
Možná, ale jenom možná, je to tím, že nemám prostor jen a jen pro sebe. Jakožto člověk zvyklý na svůj vlastní pokoj, to je přece jen pravděpodobné. Nadruhou stranu - bydlet v Londýně, či kdekoliv jinde, asi bych byla nadšená i kdybych bydlela s 3ma dalšíma lidma na pokoji. Pak to také možná je tím, že se vracím domů. Často a ráda. Protože vím, že tady můžu cokoliv, bez otázek. Ale tam nemůžu. Přece jen vědomí, že se ten druhý může ihned začít montovat do každé poznámečky, co máte na ploše, není příjemné.
Přemýšlela jsem, jaké by asi bylo, kdybych prostě na rok odjela do ciziny. A ono by to možná bylo lepší. Ale mám v plánu si to jednou v budoucnu vyzkoušet. Protože proč ne. V republice mě drží tak maximálně rodina a přátelé a ty beze mě rok vydrží. Čistě hypoteticky.
Nějak teď nemám na nic náladu. Jsem unavená a nic moc mě dělat nebaví. Mojí duší se chce zvracet. Škola je zatím lehoučká a já bych už chtěla být daleko víc napřed, protože mi tohle přijde jako ztráta času. Kdybych si mohla napsat nějaký test dřív a pak se učila to, co pro mě bude důležité a neznámé. Ale tak to nejde. Krom toho - nápadů mám hodně. Většina z nich prostě jen čeká na zrealizování. Ale bůh ví, jestl ise někdy vůbec dočkají. Možná se dřív dočkám vlastního bytu.
Nadruhou stranu, i když se musím nutit (což dělám nerada, většina věcí pak stojí za nic), postupně dělám po kousíčkách všemožné věci. Přeci jen pletení je takovárelaxační záležitost, že se snad ani nedá zkazit. Čtení jde hůř, ale jde to. A přinehorším prostě koukám na Adventure Time, protože to ještě nemám dokoukané celé. Taky budu mít snad už brzo hotový svůj úžasný výtvor, který půjde do rámečku, co mám v bytě. Sice je můj provizorní obraz taky fajn, ale na tenhle se opravdu těším.
Mám zkopmpletovaný první dárek. (Dalo by se říct dva, ale blbě se kompletuje něco, co je prostě jen jedna věc.)
Objednala jse msi luk a pár šípů. Takže brzo budu moct střílet do slamněných balíků na velké zahradě. To je jeden z důvodů, proč se budu ráda vracet domu - zahrada, kde se dá střílet. Přecejen.. Venku je to větší vzrůšo.
A dneska jsem lezla po stromě a shazovala ořechy.
Taky jsem vyfotila tykvičky.
A pohladila 4 kočičky.
A byla na nákupech s mámou a byla téměř donucena si pořídit křívákoidní sako. (Které je naprost dokonalé, to je pravda)
A taky jsem si pořídila velké černé boty s platformičkou a podpatkem. Něco trochu jako steely s přeskama, ale víc holčičí. A bez oceli.
A důležitá otázka, kdyby jí snad chtěl někdo zodpovědět:
Které z následujících písmen vypadá líp?? (Jde především o písmeno G)
(A vzhledem k těm zdrojům... Vážně netuším, kde jsem ta písma vzala, už nějakou chvíli byla v počítači)
Jenže to není tak lehké. To, že si musím uvařit, abych neumřela hlady chápu. A přece jen, já bez jídla týden vydržím, kdyby snad náhodou. To, že půlku svých věcí nemůžu používat teď, ale musím je používat v týdnu tam je taky trochu nemilé. Ale ještě se to nějak dá. Ale co nesnesu je vědomí toho, že tady u nás je naprosto dokonalé počasí se spoustou barevných stromů a Praze je prostě jen divně. Oni tam prostě nemají podzim. Teda brzo asi bude i u nich, ale ani náhodou nebude tak hezký.
Nikdy nebyla Praha zrovna moje nejoblíbenější místo. Samozřejmě, co se týče práce, školy a podobných věcí, je skvělá, ale jako místo na život. Ani náhodou. Ona Praha totiž není tím krásným místem, kde by člověk zachytával romantické paprsky slunce, ale ani není šedivou metropolí, kde by člověk měl tendenci vše přebarvovat. Ona je prostě taková nijaká. Má všechno, ale vlastně nemá nic. Nelíbí se mi ta atmosféra. To i ten Liberec jí má. Psousta hobitích kopečků a temné mraky, co slibují brzkou bouři. To je atmosféra. Ale podivné mlhovitošedé oparovitosti, které tak akorát lezou člověku do hlavy a rozpínají se, což je opravdu nepříjemné - to naní žádná atmosféra!!
Možná, ale jenom možná, je to tím, že nemám prostor jen a jen pro sebe. Jakožto člověk zvyklý na svůj vlastní pokoj, to je přece jen pravděpodobné. Nadruhou stranu - bydlet v Londýně, či kdekoliv jinde, asi bych byla nadšená i kdybych bydlela s 3ma dalšíma lidma na pokoji. Pak to také možná je tím, že se vracím domů. Často a ráda. Protože vím, že tady můžu cokoliv, bez otázek. Ale tam nemůžu. Přece jen vědomí, že se ten druhý může ihned začít montovat do každé poznámečky, co máte na ploše, není příjemné.
Přemýšlela jsem, jaké by asi bylo, kdybych prostě na rok odjela do ciziny. A ono by to možná bylo lepší. Ale mám v plánu si to jednou v budoucnu vyzkoušet. Protože proč ne. V republice mě drží tak maximálně rodina a přátelé a ty beze mě rok vydrží. Čistě hypoteticky.
Nějak teď nemám na nic náladu. Jsem unavená a nic moc mě dělat nebaví. Mojí duší se chce zvracet. Škola je zatím lehoučká a já bych už chtěla být daleko víc napřed, protože mi tohle přijde jako ztráta času. Kdybych si mohla napsat nějaký test dřív a pak se učila to, co pro mě bude důležité a neznámé. Ale tak to nejde. Krom toho - nápadů mám hodně. Většina z nich prostě jen čeká na zrealizování. Ale bůh ví, jestl ise někdy vůbec dočkají. Možná se dřív dočkám vlastního bytu.
Nadruhou stranu, i když se musím nutit (což dělám nerada, většina věcí pak stojí za nic), postupně dělám po kousíčkách všemožné věci. Přeci jen pletení je takovárelaxační záležitost, že se snad ani nedá zkazit. Čtení jde hůř, ale jde to. A přinehorším prostě koukám na Adventure Time, protože to ještě nemám dokoukané celé. Taky budu mít snad už brzo hotový svůj úžasný výtvor, který půjde do rámečku, co mám v bytě. Sice je můj provizorní obraz taky fajn, ale na tenhle se opravdu těším.
Mám zkopmpletovaný první dárek. (Dalo by se říct dva, ale blbě se kompletuje něco, co je prostě jen jedna věc.)
Objednala jse msi luk a pár šípů. Takže brzo budu moct střílet do slamněných balíků na velké zahradě. To je jeden z důvodů, proč se budu ráda vracet domu - zahrada, kde se dá střílet. Přecejen.. Venku je to větší vzrůšo.
A dneska jsem lezla po stromě a shazovala ořechy.
Taky jsem vyfotila tykvičky.
A pohladila 4 kočičky.
A byla na nákupech s mámou a byla téměř donucena si pořídit křívákoidní sako. (Které je naprost dokonalé, to je pravda)
A taky jsem si pořídila velké černé boty s platformičkou a podpatkem. Něco trochu jako steely s přeskama, ale víc holčičí. A bez oceli.
A důležitá otázka, kdyby jí snad chtěl někdo zodpovědět:
Které z následujících písmen vypadá líp?? (Jde především o písmeno G)
(A vzhledem k těm zdrojům... Vážně netuším, kde jsem ta písma vzala, už nějakou chvíli byla v počítači)
Komentáře
Okomentovat