Věda mi vždycky připadala zajímavá a i zábavná. Hodně moc bych toho chtěla vědět a umět daleko víc, ale to v naší době není tak lehké. Takže, když sme se rozhodovali, kam v Liberci (protože nás sem zavedli závody, které mě a mámu nezajímají) byla IQlandia jedna z prvních možností.
Hned kousek za vchodem jsem potkala svou bývalou učitelku, takže jsem si i hezky splnila svoje poslání 'měla bych za ní zajít'.
V první části výstavi jsme se vydali mezi živly. Pohladila jsem si tornádo, vyzkoušela zemětřesení a objevila, že ve Faradaiovo kleci je zavřený teslův transformátor, který má každou hodinu své představení.
Ono představení spočívalo v tom, že pan za počítačem nám ukázal, jak tranformátor funguje. Nejmenší výboje dělají rámus asi jako laser, takže to ani nebylo tak moc hlasité. Pak ale přitvrdil a ukázal nám, že se na takovou elektřinu dá hrát i hudba. Zahrál znělku Pirátů z Karibiku, AC/DC a ještě něco, co znám, ale netušim, jak se to jmenuje. Taková elektřina zní kupodivu dost podobně jako trubky.
Pak jsme zahlédly ohnivé tornádo.
Vidět toho tam moc není, ale ty malí růžový hadíci jsou výboje.
Dál jsem si zahrála hru, kde se šlape na spermie, dala si páku s mámou, která se vůbec nesnažila, podívala se na různé planetky, zkusila Dopplerův jev a tak podobně.
V jednom z horních pater, která vedla už k planetáriu, do kterého jsme nešli, byla výstava, kde si člověk mohl složit vlastní obvod, roztočit dynamo a tak podobně. Svítila mi žárovička. A pak jsem objevila tu nejúžasnější část z toho všeho. Dartha Vadera v životní velikosti z lega!! A vedle něj ve vytrínce byli Milleniun Falcon, Hvězda smrti a další velké lodě.. Všechny z lega. Samozřejmě jsem hend říkala, jak to všechno strašně potřebuju a jak se těším, až budu mít narozky a dostanu svůj vlastní Millenium Falcon. Máma ze mě měla hroznou radost.
Nakonec jsme si daly zmrzlinu, kterou někdo prohnal strojem na polystyren a pak se vydaly do města, protože jsme měly ještě hromadu času.
Hned kousek za vchodem jsem potkala svou bývalou učitelku, takže jsem si i hezky splnila svoje poslání 'měla bych za ní zajít'.
V první části výstavi jsme se vydali mezi živly. Pohladila jsem si tornádo, vyzkoušela zemětřesení a objevila, že ve Faradaiovo kleci je zavřený teslův transformátor, který má každou hodinu své představení.
Ono představení spočívalo v tom, že pan za počítačem nám ukázal, jak tranformátor funguje. Nejmenší výboje dělají rámus asi jako laser, takže to ani nebylo tak moc hlasité. Pak ale přitvrdil a ukázal nám, že se na takovou elektřinu dá hrát i hudba. Zahrál znělku Pirátů z Karibiku, AC/DC a ještě něco, co znám, ale netušim, jak se to jmenuje. Taková elektřina zní kupodivu dost podobně jako trubky.
Pak jsme zahlédly ohnivé tornádo.
Vidět toho tam moc není, ale ty malí růžový hadíci jsou výboje.
Dál jsem si zahrála hru, kde se šlape na spermie, dala si páku s mámou, která se vůbec nesnažila, podívala se na různé planetky, zkusila Dopplerův jev a tak podobně.
V jednom z horních pater, která vedla už k planetáriu, do kterého jsme nešli, byla výstava, kde si člověk mohl složit vlastní obvod, roztočit dynamo a tak podobně. Svítila mi žárovička. A pak jsem objevila tu nejúžasnější část z toho všeho. Dartha Vadera v životní velikosti z lega!! A vedle něj ve vytrínce byli Milleniun Falcon, Hvězda smrti a další velké lodě.. Všechny z lega. Samozřejmě jsem hend říkala, jak to všechno strašně potřebuju a jak se těším, až budu mít narozky a dostanu svůj vlastní Millenium Falcon. Máma ze mě měla hroznou radost.
Nakonec jsme si daly zmrzlinu, kterou někdo prohnal strojem na polystyren a pak se vydaly do města, protože jsme měly ještě hromadu času.
Komentáře
Okomentovat