Neustále přemítám nad tím, jestli to zvládnu. A pak si řeknu, že přece musím. Jinak to nepůjde.
Pořídila jsem si minikérku. Teprve se uvidí, jestli mi cela nezmizne. A až ne, tak s ní seznámím internetový svět.
Jsem šíleně unavená z nic nedělání (a možná i z toho předstírání učení).
Byla jsem u mé milé pravéblond kamarádky přespávat. No o spaní moc řeč být nemůže a tak jsem se zatím ještě moc nevzpamatovala.
Venku je tak chumlavě a když se člověk chumlá, tak mu to pak spí ještě líp.
Pletu. Pomalu a nejistě.
Rozhodla jsem se, že než zas odjedu dočtu Mapu času. Prostě jo. Už mě to trochu otravuje a to i přes to, že teď to je konečně zajímavé.
Hledá se člověk.
Někdo, kdo čte texty pod texty a chápe moje kontexty.
Někdo, s kým bude čest prokrastinovat a také se posouvat. (Né nutně najednou ani v tomhle pořadí.)
Když je prokrastinace alespoň inspirativní.
Poznávám. Někdy špatně, někdy dobře.
Už se těším, až budu mít klid, pannu a... No přesně to.
Přijdu na to, jakej zmetek mi krade energii a kousnu ho. Aby bylo jasno.
Někdy nevím, co si myslet a tak radši nemyslím. Pak to podle toho vypadá.
Vánoce byli klasické. Co se dárků týče - oblečení, knížky, kalendáře, kuličky do ptáka.. Nic extra extra o čem jsem nevěděla.
A až bude volno, udělám generální úklid. Nebo se o něj minimálně pokusím až se vyspím. A taky obsadím piáno. A budu psát a malovat a všechno to, co bych teď dělat neměla a místo toho se měla učit.
Mám nápady na články. A to přijde až bude čas.
"A stejně s nim skončíš"
"Když on neříká mačátko"
Tenhle rok byl divný. Moc změn, moc nepěkností. Pár pěkností. Ale krom pár týdnů s brýlemi, byl celý tak nějak na nic. Chci to zlepšit. Snažím se chodit naproti, ale ono to někdy prostě už víc nejde. Obzvláště, když má člověk energii sotva na to, aby se posadil.
Takže snad bude další rok lepší. Snad přinese taky něco víc pozitivního.
A snad jste si ten letošní užili alespoň vy, internetoví lidé.
Hodně štěstí, zdraví a všeho toho, co se přeje k narozeninám.
Pořídila jsem si minikérku. Teprve se uvidí, jestli mi cela nezmizne. A až ne, tak s ní seznámím internetový svět.
Jsem šíleně unavená z nic nedělání (a možná i z toho předstírání učení).
Byla jsem u mé milé pravéblond kamarádky přespávat. No o spaní moc řeč být nemůže a tak jsem se zatím ještě moc nevzpamatovala.
Venku je tak chumlavě a když se člověk chumlá, tak mu to pak spí ještě líp.
Pletu. Pomalu a nejistě.
Rozhodla jsem se, že než zas odjedu dočtu Mapu času. Prostě jo. Už mě to trochu otravuje a to i přes to, že teď to je konečně zajímavé.
Hledá se člověk.
Někdo, kdo čte texty pod texty a chápe moje kontexty.
Někdo, s kým bude čest prokrastinovat a také se posouvat. (Né nutně najednou ani v tomhle pořadí.)
Když je prokrastinace alespoň inspirativní.
Poznávám. Někdy špatně, někdy dobře.
Už se těším, až budu mít klid, pannu a... No přesně to.
Přijdu na to, jakej zmetek mi krade energii a kousnu ho. Aby bylo jasno.
Někdy nevím, co si myslet a tak radši nemyslím. Pak to podle toho vypadá.
Vánoce byli klasické. Co se dárků týče - oblečení, knížky, kalendáře, kuličky do ptáka.. Nic extra extra o čem jsem nevěděla.
A až bude volno, udělám generální úklid. Nebo se o něj minimálně pokusím až se vyspím. A taky obsadím piáno. A budu psát a malovat a všechno to, co bych teď dělat neměla a místo toho se měla učit.
Mám nápady na články. A to přijde až bude čas.
"A stejně s nim skončíš"
"Když on neříká mačátko"
Tenhle rok byl divný. Moc změn, moc nepěkností. Pár pěkností. Ale krom pár týdnů s brýlemi, byl celý tak nějak na nic. Chci to zlepšit. Snažím se chodit naproti, ale ono to někdy prostě už víc nejde. Obzvláště, když má člověk energii sotva na to, aby se posadil.
Takže snad bude další rok lepší. Snad přinese taky něco víc pozitivního.
A snad jste si ten letošní užili alespoň vy, internetoví lidé.
Hodně štěstí, zdraví a všeho toho, co se přeje k narozeninám.
Komentáře
Okomentovat