Dívka bez obličeje

Moc často se koukala do zrcadla.
Byla krásná, to rozhodně.
Jen to trochu přeháněla.
Jednou jí spolklo duši.
No ona možná v tu chvíli stejně už žádnou neměla.
A projistotu i s obličejem.
Co na tom, že nemá običej.
Pořád je krásná.

Proč se nenechat inspirovat šatama.
Protože mám ráda fiží.
Neumím kreslit uši.
A vlastně ani obličeje, ale to tu nějak neva.
Kameovský rámeček v podaání mě roztřesené ruky.
Snažím se to trochu minimalizovat.
Třeba až na archetyp. (možná spíš vtípek, ale vzpomněla jsem si na zjednodušování kresby)
Asi to není dostatečně minimální.
Ale rozhodně to není realistické, takže to beru jako dobrej krok dál.
Protože nechci kreslit realisticky, stejně to neumim.
Protože chci jen vyjadřovat.
A k tomu stejně realistickou kresbu nepotřbebuji.