To jak jsme se šly máchat do deště. Úplně jsme promokly. A pak jsme si sedly do obýváku a sušily se, koukaly na pohádky a pily čaj. Ani nevím, kolik je to let.
(Protože si vždycky vzpomenu na ty časy okolo. A když vím, jak to bylo když jsme se procházeli tam nahoře... Prostě se trochu ztrácím.)
"Poď se změřit."
"Eh... Myslela jsem, že tohle máme na několik let za sebou."
A tak vyšlo najevo, že moje "malá" sestřička je stále ještě menší, než já.
*Klikněte na obrázek, objevíte článek o osamělé velrybě.*
Občas se to trochu klube. A. No. Mě se to moc nelíbí. Rošťák a blbec je trochu rozdíl.
Jako gif, kde se nehýbe nic, jen pára nad čajem.
Občas říkám věci, jen abych je vyděsila. Samozřejmě děsím věci.
Pořád mi připadá jako návštěvník. Zvaný host.
A on tam je. Kouká a čeká až všichni odejdou.
Kdo by to byl řekl, že moje místečko bude zrovna tam. U moře. Kousek od něj. Je tam stín a příjemně. Ani zima ani teplo. Prostě tak pěkně. Je tam ohnutý strom, který stíní a pije mořskou vodu. Dál za ním je les. V zemi jsou pokládané kameny, trochu jako v zen zahrádce. Je tam písek, který se všude nelepí. To je přesně to místo, co ti chci ukázat.
Ale.. Já nevím, kde je. Jen vím, že je. Někde.
Chtělo by to zmapovat mé sny.
Myslím, že jsem opět objevila novou formu své mysli. Veškeré mé myšlenky se pohybují v relativně krátkých větách, popřípadě je skoro nejde vyjádřit.
Asi budu dál pracovat na ignorování světa. Asi mi to půjde nejlíp.
Protože prostě se mi ty situace nelíbí světe.
Prospala bych celý den. Nemám náladu. Ne, že bych měla špatnou náladu. Já prostě nemám žádnou. I když je to lepší, než ta špatná. To rozhodně. Tedy je to divný, ale aspoň jsem se snažila.
I na ten tumblr teď nějak kašlu. Fju. (Nejspíš to bude tím, že jim to teď moc nejde..)
(Protože si vždycky vzpomenu na ty časy okolo. A když vím, jak to bylo když jsme se procházeli tam nahoře... Prostě se trochu ztrácím.)
"Poď se změřit."
"Eh... Myslela jsem, že tohle máme na několik let za sebou."
A tak vyšlo najevo, že moje "malá" sestřička je stále ještě menší, než já.
*Klikněte na obrázek, objevíte článek o osamělé velrybě.*
Občas se to trochu klube. A. No. Mě se to moc nelíbí. Rošťák a blbec je trochu rozdíl.
Jako gif, kde se nehýbe nic, jen pára nad čajem.
Občas říkám věci, jen abych je vyděsila. Samozřejmě děsím věci.
Pořád mi připadá jako návštěvník. Zvaný host.
A on tam je. Kouká a čeká až všichni odejdou.
Kdo by to byl řekl, že moje místečko bude zrovna tam. U moře. Kousek od něj. Je tam stín a příjemně. Ani zima ani teplo. Prostě tak pěkně. Je tam ohnutý strom, který stíní a pije mořskou vodu. Dál za ním je les. V zemi jsou pokládané kameny, trochu jako v zen zahrádce. Je tam písek, který se všude nelepí. To je přesně to místo, co ti chci ukázat.
Ale.. Já nevím, kde je. Jen vím, že je. Někde.
Chtělo by to zmapovat mé sny.
Myslím, že jsem opět objevila novou formu své mysli. Veškeré mé myšlenky se pohybují v relativně krátkých větách, popřípadě je skoro nejde vyjádřit.
Asi budu dál pracovat na ignorování světa. Asi mi to půjde nejlíp.
Protože prostě se mi ty situace nelíbí světe.
Prospala bych celý den. Nemám náladu. Ne, že bych měla špatnou náladu. Já prostě nemám žádnou. I když je to lepší, než ta špatná. To rozhodně. Tedy je to divný, ale aspoň jsem se snažila.
I na ten tumblr teď nějak kašlu. Fju. (Nejspíš to bude tím, že jim to teď moc nejde..)
Komentáře
Okomentovat