Que fors aus ne le sot riens nee.
(Kromě nich nikdo nevěděl.)
"Hlavním hrdinou, osobitého a experimentálními prvky nabitého "psychothrilleru" z roku 1963, je psychopatický sběratel motýlů Frederick Clegg, jenž hříčkou náhody získá nemalý obnos, díky tomu si zakoupí nový dům, kam unese a kde vězní krásnou a nadanou studentku malířství Mirandu Greyovou - nechci jí ublížit, chce ji jen vlastnit. Struktura této Fowlesovy prózy je vybudována na střídání dvou působivých vnitřních monologů a především Mirandino vyprávění, jež je pro celou knihu ústřední, vyjevuje děs a absurditu celé situace - stále jasněji se totiž ukazuje, že není vůbec jisté, kdo je zde vězeň a kdo věznitel. Klinicky přesná studie chování člověka a výstavba románu s paralelou k Shakespearově Bouřifascinuje nejen svou bizarní zvráceností, ale i jako alegorie dobra a zla nebo studie niterných muk a vnitřního pekla vychýlené obsese, sublimované do hrozivých a pro okolí nebezpečných libůstek."
KOSMAS
Dále budu možná trochu spoilovat.
Ze začátku mi byl Frederick vcelku sympatický. Všechno sice pečlivě plánoval, ale znělo to jako kdyby to dělal jen tak mimochodem. Byl to takový hodný trouba. A takový byl i poté, co Mirandu unesl. Pořád byl hodný trouba. Ale pak začal být občas zlý a neměla jsem ho ráda.
V druhé části jsou Mirandini zápisky. Bylo mi doopravdy špatně, když jsem je četla. Cítila jsem, jak jí je, že jsem musela párkrát přestat. Některé texty mají to kouzlo, že tohle dokážou. Během čtení její části jsem se dokonce těšila až skončí, abych konečně neměla chuť knihu každou chvíli odložit.
Ve třetí a čtvrté části se už jen dospělo do konce. Chvíle mi jsem doufala, že opravdu zajde pro doktora a všechno pak bude v pořádku, ale neudělal to a Miranda zemřela. Měla jsem na něj vztek.
V části, kde si Miranda píše deník se objevují zajímavá zamyšlení. Člověka to pak donutí zamyslet se sám nad sebou.
Obecně byla kniha velmi zajímavá. Nevím, jestli bych si jí přečetla znovu, protože ony chvíli Mirandina deníku už znovu prožívat nechci.
(Kromě nich nikdo nevěděl.)
"Hlavním hrdinou, osobitého a experimentálními prvky nabitého "psychothrilleru" z roku 1963, je psychopatický sběratel motýlů Frederick Clegg, jenž hříčkou náhody získá nemalý obnos, díky tomu si zakoupí nový dům, kam unese a kde vězní krásnou a nadanou studentku malířství Mirandu Greyovou - nechci jí ublížit, chce ji jen vlastnit. Struktura této Fowlesovy prózy je vybudována na střídání dvou působivých vnitřních monologů a především Mirandino vyprávění, jež je pro celou knihu ústřední, vyjevuje děs a absurditu celé situace - stále jasněji se totiž ukazuje, že není vůbec jisté, kdo je zde vězeň a kdo věznitel. Klinicky přesná studie chování člověka a výstavba románu s paralelou k Shakespearově Bouřifascinuje nejen svou bizarní zvráceností, ale i jako alegorie dobra a zla nebo studie niterných muk a vnitřního pekla vychýlené obsese, sublimované do hrozivých a pro okolí nebezpečných libůstek."
KOSMAS
Dále budu možná trochu spoilovat.
Ze začátku mi byl Frederick vcelku sympatický. Všechno sice pečlivě plánoval, ale znělo to jako kdyby to dělal jen tak mimochodem. Byl to takový hodný trouba. A takový byl i poté, co Mirandu unesl. Pořád byl hodný trouba. Ale pak začal být občas zlý a neměla jsem ho ráda.
V druhé části jsou Mirandini zápisky. Bylo mi doopravdy špatně, když jsem je četla. Cítila jsem, jak jí je, že jsem musela párkrát přestat. Některé texty mají to kouzlo, že tohle dokážou. Během čtení její části jsem se dokonce těšila až skončí, abych konečně neměla chuť knihu každou chvíli odložit.
Ve třetí a čtvrté části se už jen dospělo do konce. Chvíle mi jsem doufala, že opravdu zajde pro doktora a všechno pak bude v pořádku, ale neudělal to a Miranda zemřela. Měla jsem na něj vztek.
V části, kde si Miranda píše deník se objevují zajímavá zamyšlení. Člověka to pak donutí zamyslet se sám nad sebou.
Obecně byla kniha velmi zajímavá. Nevím, jestli bych si jí přečetla znovu, protože ony chvíli Mirandina deníku už znovu prožívat nechci.
Komentáře
Okomentovat