A utíct. Nebo ne. Tak něco.
To, že mám v hlavě bordel je zcela normální. A přitom není. Protože je nějak jinej.
Můžu teď říct, že mám všechno. Přijde mi to tak. Což je fajn, ale je to divný.
Protože se jako obvykle bojím a mám chuť utíct a schovat se do krabice, kde mě nikdo nenajde a nebude si přát, abych dělala věci, které jsou pro mě z nepochopitelných důvodů nehorázně těžké. Protože jsou. Pořád. I když se to lepší. A hodně, což je fakt super, ale pořád to ještě není 100%.. A asi ani nikdy nebude, protože to bych pak nebyla já.
V hlavě se mi honí věci, ale jako bych ani neměla čas nad nimi přemýšlet. Jako kdybych je prostě vždycky uložila do přihrádky "na potom" a řekla si, že je proberu až po zkouškovym. Jenže u některých věcí, to prostě neni dobrý.
Dostala jsem uschlou rudou růži. Stále k nim mám lehkou averzi kvůli člověku, jehož mikinu jsem měla tak ráda, ale to taky každý neví. Ono kdo by řekl, že udělá větší radost sedmikráskami. Ale počítá se to.
Protože je milý a tak vůbec. A zvláštní. A nevím, proč mi to přijde tak moc super. Srdce nemám, takže to do toho nekecá. Mozek říká ne. Ale kdo mi to tedy říká to ano, to je záhada. A já jsem opět u své nejoblíbenější odpovědi "nevím".
Přijde mi to pěkné a tak.. Nezasloužím si to a nemělo by mi to patřit.. A možná už jsem prostě na té podivné duchovní úrovni a prostě jsem divná.
Možná, že ty barevné svíčky fungují až moc dobře.
Mám strach. Jako obvykle.
To, že mám v hlavě bordel je zcela normální. A přitom není. Protože je nějak jinej.
Můžu teď říct, že mám všechno. Přijde mi to tak. Což je fajn, ale je to divný.
Protože se jako obvykle bojím a mám chuť utíct a schovat se do krabice, kde mě nikdo nenajde a nebude si přát, abych dělala věci, které jsou pro mě z nepochopitelných důvodů nehorázně těžké. Protože jsou. Pořád. I když se to lepší. A hodně, což je fakt super, ale pořád to ještě není 100%.. A asi ani nikdy nebude, protože to bych pak nebyla já.
V hlavě se mi honí věci, ale jako bych ani neměla čas nad nimi přemýšlet. Jako kdybych je prostě vždycky uložila do přihrádky "na potom" a řekla si, že je proberu až po zkouškovym. Jenže u některých věcí, to prostě neni dobrý.
Dostala jsem uschlou rudou růži. Stále k nim mám lehkou averzi kvůli člověku, jehož mikinu jsem měla tak ráda, ale to taky každý neví. Ono kdo by řekl, že udělá větší radost sedmikráskami. Ale počítá se to.
Protože je milý a tak vůbec. A zvláštní. A nevím, proč mi to přijde tak moc super. Srdce nemám, takže to do toho nekecá. Mozek říká ne. Ale kdo mi to tedy říká to ano, to je záhada. A já jsem opět u své nejoblíbenější odpovědi "nevím".
Přijde mi to pěkné a tak.. Nezasloužím si to a nemělo by mi to patřit.. A možná už jsem prostě na té podivné duchovní úrovni a prostě jsem divná.
Možná, že ty barevné svíčky fungují až moc dobře.
Mám strach. Jako obvykle.
Komentáře
Okomentovat