Mrtví se někdy vracejí (Stephen King)

"Sklepení staré továrny se hemží krysami, ale ne obyčejnými; zlým démonem může být posedlý i stroj - třeba žehlící prkno v prádelně; profesionální zabiják obdrží poštou dětskou hračku, skrývající v sobě smrtící možnosti; nebožtíci se někdy vracejí a ani vyvolávání démonů je možná nezapudí navždycky; mafiánský šéf chce zlikvidovat milence své ženy a pořádně se při tom pobavit - avšak ouvej!, kdo jinému jámu kopá, sám do ní padá; přestat kouřit nemusí být tak těžké, když víte, že falší cigareta by vás mohla připravit o život - doslova; stejnou cenu můžete zaplatit, budete-li slepě důvěřovat sobeckému staršímu bratrovi; pomáhat malým holčičkám hledat ve sněhové vánici maminku se nedoporučuje - z holčiček se mohou vyklubat upíři. Stephen King, americký šampión moderního hororu, jehož knihy jsou světovými bestsellery, se v těchto osmi povídkách s úspěchem snaží čtenáře přesvědčit, že hranice mezi realitou a světem nadpřirozených sil, nepochopitelných jevů a záhad je leckdy zatraceně uzounká. Jeho příběhy, nahánějící hrůzu, jsou průvodce po temných zákoutí lidské fantazie."
(zdroj)

Zajímavé počtení. V některých příbězím působí nadpřirozené síly - například upíři, ale ty zas tak strašidelné nejsou. Takové oživlé stroje mě děsili daleko víc. A příběhy, které nahánějí hrůzu jen hraním si se psychikou byli asi těmy nejhoršímy. Je opravdu děsivé uvědomění, že do některých situací a strašně leké se dostat.
Trochu mi vzalo dech to, jak jednoduše se lze vcítit do situace člověka stojícího na římse - připadala jsem si jako bych tam byla.
Je to velmi vydařené.
Líbí se mi, jak pojal strach. A že tu nejsou jen nadpřirozena. Nadpřirozena umí být strašidelná, ale běžnosti to dokážou víc. Právě kvůli své běžnosti.

*Myslím, že nemám dost slov na popsaní zvláštního pocitu, který se při čtení objevil.*