Střípky medúzy

Na rtech má chuť skořice a v duši tupé střepy.
Z okna vidí horizont neznámého města.
Drží v ruce kaako, pro neznámeho hosta.
A kde je vlastně doma?
Má chuť si lehnout do trávy a nechat se jemně motat.

Chce být tmou na konci tunelu,
světlem, co vyvede tě z omylu.
Medúzou tvou největší,
i když ti to nesvědčí.
Občas mě něco napadne,
a ono to pak nějak dopadne.

Možná jí jen chybí její vlastní světlo.
(A mě správný štětec.)