A telefon zazvonil.
Osvoboď mě od švédského nábytku.
Osvoboď mě od šikovných dekorativnách předmětů.
A telefon zazvonit a Tyler to vzal.
"Když jeden neví, co chce," vykládal vrátný, "tak si nakonec pořídí fůru věcí, který nechce."
Kéž nikdy nejsem úplný.
Kéž nikdy nejsem uspokojený.
Kéž nikdy nejsem dokonalý.
Osvoboď mě, Tylere, ať nemusím být dokonalý a úplný.
Dohodli jsme se s Tylerem, že se sejdeme v baru.
Vrátný mě požádal o číslo, na kterém mě policie sežene. Pořád pršelo. Moje audi dál stálo na parkovišti, ale halogenová stojací lampa Dakapo probodla čelní sklo jako kopí.
Pak jsme se sešli s Tylerem a vypili hodně piva a Tyler povídá, jasně, můžu se k němu nastěhovat., ale budu pro něj něco muset udělat. Druhý den dorazil můj kufr s holým minimem, šesti košilemi, šesti sadami spodního prádla.
Seděl jsem opilý v tom baru, kde se na nás nikdo nedíval a nikdo se nestaral, a zeptal jsem se Tylera, co že to po mě chce.
Tyler povídá: "Chci, abys mě praštil tak silně, jak dokážeš."
Velká část z vás tenhle počin nejspíš zná. Prvně mě okouzlil film a ani mě nějak nenapadlo přemýšlet, zda má předlohu, či ne. Kamarád mi nějakou dobu po té, co jsem mu řekla, že je to úžasný, pověděl, že ta knížka byla dobrá.
A měl pravdu.
Příběh je stejný snad kromě některých scén, ale to se stává.
Ale ten styl kterým je to napsané.
Dlouho jsem přemýšlela, jak psát tak, aby mě to bavilo a líbilo se mi to. A tohle je přesně ono. Přesně tohle je můj styl. (Teoreticky.) Přesně tohle chci číst, přesně takhle chci psát.
Už mě asi ani moc nemůže okouzlovat příběh, který znám.
Proto mě dostalo tohle.
Je to geniální.
"To byla jenom povídka. Jenom pokus, kterým jsem měl zabít vleklé odpoledne v práci. Místo abych s postavou v příběhu chodil od scény ke scéně, musí přece existuvat nějaká metoda, jak.. střih, střih, střih. Jak přeskakovat. Od scény ke scéně. Jak ukázat všechny stránky příběhu, ale od každé jen její jádro. Její stěžejní okamžik. A pak další stěžejní okamžik. A potom další."
Komentáře
Okomentovat