Poetická Edda
(též Starší nebo Saemundova Edda)
Obsáhlá sbírka mytologických a hrdinských písní. Autorství (původně připisované Saemundovi Moudrému), ani doba vzniku není známa. Některé písně byly pravděpodobně zapsány již ve 12. století, ale nejstarším zápisem, o němž víme s jistotou, jsou citace z dvacátých let 13. století ve Snorriho Eddě.
Na otázku, kdy a kde eddické písně vznikaly v ústní podobě, lze odpovědět, že jejich jádro vznikalo ve Skandinávii 9. století a 10. století a že Islanďané si toto jádro přivezli z Norska a dál je pěstovali a rozšiřovali.
(Wikipedie)
Ze staré severštiny přeložil a doslovem a poznámkami opatřil Emil Walter. Sedmadvaceti pérovými kresbami a dvanácti původními litografiemi vyzdobil Antonín Strnadel.
Sbírka eddických islandských epických mytologických a hrdinských písní.
(čbdb)
Šlo o velmi zajímavé čtení. Bohužel se mi básně čtou dost špatně, jejich větná skladba mě mate. Krom toho jsem měla čas od času bordel ve jménech, protože jsou kasicky severská.
Čekala jsem trochu víc příběhů o bozích, protože se mi zdálo, že jsou zde na ně poize narážky. Jako ve Vikinzích, protě je jen jmenují, ale už moc neuvádějí souvislosti. Tyhle souvislosti by mě hodně zajímaly, třeba příště.
(též Starší nebo Saemundova Edda)
Obsáhlá sbírka mytologických a hrdinských písní. Autorství (původně připisované Saemundovi Moudrému), ani doba vzniku není známa. Některé písně byly pravděpodobně zapsány již ve 12. století, ale nejstarším zápisem, o němž víme s jistotou, jsou citace z dvacátých let 13. století ve Snorriho Eddě.
Na otázku, kdy a kde eddické písně vznikaly v ústní podobě, lze odpovědět, že jejich jádro vznikalo ve Skandinávii 9. století a 10. století a že Islanďané si toto jádro přivezli z Norska a dál je pěstovali a rozšiřovali.
(Wikipedie)
Ze staré severštiny přeložil a doslovem a poznámkami opatřil Emil Walter. Sedmadvaceti pérovými kresbami a dvanácti původními litografiemi vyzdobil Antonín Strnadel.
Sbírka eddických islandských epických mytologických a hrdinských písní.
(čbdb)
Šlo o velmi zajímavé čtení. Bohužel se mi básně čtou dost špatně, jejich větná skladba mě mate. Krom toho jsem měla čas od času bordel ve jménech, protože jsou kasicky severská.
Čekala jsem trochu víc příběhů o bozích, protože se mi zdálo, že jsou zde na ně poize narážky. Jako ve Vikinzích, protě je jen jmenují, ale už moc neuvádějí souvislosti. Tyhle souvislosti by mě hodně zajímaly, třeba příště.
Komentáře
Okomentovat