"Hlavní hrdina je vzdělaný a sečtělý bonviván znechucený vším, co dříve miloval - dobrým jídlem, uměním i literaturou a dochází nakonec až k úplnému odmítání života. Román, považovaný za "bibli dekadence", našel u nás odezvu především u Karáska ze Lvovic."
(databáze knih)
Část první recenze na databázi:
Po mrazivém nadšení, které jsem cítil po přečtení jiné Huysmansovi slavné knihy Tam dole, jsem se na Naruby dost těšil. Ale musím přiznat, že kniha úplně nesplnila má očekávání, jak to tak občas bývá. Krom několika scén, jako návštěva zubaře, marná cesta do Londýna, nákup prapodivných květin a úžasně děsivé vize démona příjice, by se prakticky celá kniha dala brát jako soubor esejí o estetice a umění a úvah o probíhajícím "úpadku" lidstva a v neposlední řadě duševním stavu des Esseintese, zřejmého syfilitika. Občas problesklo pár "kacířských" myšlenek na svět, církev a lidskou společnost vůbec.
Myslím, že těhle pár vět dost dobře vystihuje to, co bych chtěla sdělit. Knihu jsem si chtěla přečíst hlavně kvůli tomu, že je to taková "bible dekadence", jak se píše o pár řádků víš - byla jsem zvědavá, jaké to bude.
Těch několik scén, které vyzdvihuje ona recenze, jsou tak jediné scény, které mě bavili. Většinu času si hlavní hrdina přerovnává knihovnu a povídá o všech kníhách, které obsahuje. Místy to bylo zajímavé, ale nejsem až takový knihomol.
Já už po téhle knize nikdy znovu sáhnout nehodlám (v dohledné době), ale někoho, kdo se zajímá o literaturu a starší literatuju by mohla být zajímavá.
(databáze knih)
Část první recenze na databázi:
Po mrazivém nadšení, které jsem cítil po přečtení jiné Huysmansovi slavné knihy Tam dole, jsem se na Naruby dost těšil. Ale musím přiznat, že kniha úplně nesplnila má očekávání, jak to tak občas bývá. Krom několika scén, jako návštěva zubaře, marná cesta do Londýna, nákup prapodivných květin a úžasně děsivé vize démona příjice, by se prakticky celá kniha dala brát jako soubor esejí o estetice a umění a úvah o probíhajícím "úpadku" lidstva a v neposlední řadě duševním stavu des Esseintese, zřejmého syfilitika. Občas problesklo pár "kacířských" myšlenek na svět, církev a lidskou společnost vůbec.
Myslím, že těhle pár vět dost dobře vystihuje to, co bych chtěla sdělit. Knihu jsem si chtěla přečíst hlavně kvůli tomu, že je to taková "bible dekadence", jak se píše o pár řádků víš - byla jsem zvědavá, jaké to bude.
Těch několik scén, které vyzdvihuje ona recenze, jsou tak jediné scény, které mě bavili. Většinu času si hlavní hrdina přerovnává knihovnu a povídá o všech kníhách, které obsahuje. Místy to bylo zajímavé, ale nejsem až takový knihomol.
Já už po téhle knize nikdy znovu sáhnout nehodlám (v dohledné době), ale někoho, kdo se zajímá o literaturu a starší literatuju by mohla být zajímavá.
Komentáře
Okomentovat