Někteří z nás se dnes opět vrátili do školy. A někteří ne. Není to to, o čem chci psát, ale souvisí to.
Mám dyslexii a podobné věcičky. Jen lehkou formu, proto mě občas zaráží věci, které můj mozek dělá. Ne, že by mi to nějak extra ztěžovalo život. Krom semtam špatnýho písmenka se s tím dá vyžít. Jen jsou prostě okamžiky, kdy si říkám, že to přece neni normální.
Začnem tím čtením.
Tak nějak pořád neumím číst nahlas bez toho, abych se zadrhávala. Jde mi to jen anglicky. Naštěstí to po mě už nikdo moc nechce, takže si můžu v klídku číst beze slov. Ale ono i to je někdy zákeřné.
Nepřijde mi tak divné, že čtu knížku, začne být napínavá a já, abych co nejrychleji zjistila, co bude, přeskakuji celé věty a čtu jen části. To se ubčas musím zastavit a překrýt stránku rukou. Jenže mě se tohle občas stává i normálně. Čtu a najednou, začnu nekontrolovatelně přeskakovat různá slova. A ne, že bych šla jen kupředu, ale dokonce se i vracím. Stává se to, když se přestanu soustředit. Nejhorší to je, když jde o věc do školy a já se jí snažím pochopit.
Vážně, kdo to dělá??
Psaní je taky docela sranda. Od dob klávesnic mám šanci se psace vyjadřovat jako člověk. Krom občasných překlepů píšu docela rychle. A to je fajn. Ale jakmile vezmu do ruky pero a snaží se napsat něco dělšího, než je jedna věta - obvykle to jsem schopná přečíst jen a jen já. Na klávesnici ty překlepy tak nějak rovnou mažu a přijde mi to přirozené. Když píšu normálně, tak nějak vynechávám písmenka a nebo jedno vynechám a vzápětí ho tam dopíšu. Ono psát slovo, vynechat předposlední písmenko, napsat poslední a pak do mezery doplnit to předním je trochu divné.
A to ani nemluvím o úpravě. V podstatě je to takový můj těsnopis. Přečtu to jen já.
Schopnost rozeznávat písmenka a i něco napsat jsem měla už ve školce, ale od té doby jsem si tak maximálně vycvičila ruku, takže to vypadá víc jako normální písmo. Ale pořád je to ošklivé a když ne ošklivé, tak nečitelné. (A to i když se fakt snažím.) Moc děkuji za klávesnice.
A počítání je spíš taková legrace. V podstatě pořád neumím malou násobilku nebo aspoň její část. Samotná logika příkladů a řešení rovnic je v pohodě. Vlastně jsem byla jedna ze 3 nejlepších ve třídě, ale prostě numerické chyby se mě drží neustále. A na technické škole je to občas potíž. Ale zatím se to zvládá, takže snad to se mnou není tak hrozné, jen mi to připadá.
Opravdu by mě zajímalo, jestli to má někdo podobně. Protože mi neřikejte, že jsem v tom sama. :c
Mám dyslexii a podobné věcičky. Jen lehkou formu, proto mě občas zaráží věci, které můj mozek dělá. Ne, že by mi to nějak extra ztěžovalo život. Krom semtam špatnýho písmenka se s tím dá vyžít. Jen jsou prostě okamžiky, kdy si říkám, že to přece neni normální.
Začnem tím čtením.
Tak nějak pořád neumím číst nahlas bez toho, abych se zadrhávala. Jde mi to jen anglicky. Naštěstí to po mě už nikdo moc nechce, takže si můžu v klídku číst beze slov. Ale ono i to je někdy zákeřné.
Nepřijde mi tak divné, že čtu knížku, začne být napínavá a já, abych co nejrychleji zjistila, co bude, přeskakuji celé věty a čtu jen části. To se ubčas musím zastavit a překrýt stránku rukou. Jenže mě se tohle občas stává i normálně. Čtu a najednou, začnu nekontrolovatelně přeskakovat různá slova. A ne, že bych šla jen kupředu, ale dokonce se i vracím. Stává se to, když se přestanu soustředit. Nejhorší to je, když jde o věc do školy a já se jí snažím pochopit.
Vážně, kdo to dělá??
Psaní je taky docela sranda. Od dob klávesnic mám šanci se psace vyjadřovat jako člověk. Krom občasných překlepů píšu docela rychle. A to je fajn. Ale jakmile vezmu do ruky pero a snaží se napsat něco dělšího, než je jedna věta - obvykle to jsem schopná přečíst jen a jen já. Na klávesnici ty překlepy tak nějak rovnou mažu a přijde mi to přirozené. Když píšu normálně, tak nějak vynechávám písmenka a nebo jedno vynechám a vzápětí ho tam dopíšu. Ono psát slovo, vynechat předposlední písmenko, napsat poslední a pak do mezery doplnit to předním je trochu divné.
A to ani nemluvím o úpravě. V podstatě je to takový můj těsnopis. Přečtu to jen já.
Schopnost rozeznávat písmenka a i něco napsat jsem měla už ve školce, ale od té doby jsem si tak maximálně vycvičila ruku, takže to vypadá víc jako normální písmo. Ale pořád je to ošklivé a když ne ošklivé, tak nečitelné. (A to i když se fakt snažím.) Moc děkuji za klávesnice.
A počítání je spíš taková legrace. V podstatě pořád neumím malou násobilku nebo aspoň její část. Samotná logika příkladů a řešení rovnic je v pohodě. Vlastně jsem byla jedna ze 3 nejlepších ve třídě, ale prostě numerické chyby se mě drží neustále. A na technické škole je to občas potíž. Ale zatím se to zvládá, takže snad to se mnou není tak hrozné, jen mi to připadá.
Opravdu by mě zajímalo, jestli to má někdo podobně. Protože mi neřikejte, že jsem v tom sama. :c
Komentáře
Okomentovat