Když mi na konci července rodiče odjeli na dovolenou, nelegálně jsem ukořistila držátka na lepení a tavící pistoli. Rozhodla jsem se vytvořit si dvě knížky a jednu knížku pro kamaráda. Konečně jsem nějak dokonala vnější vzhled a pár stránek toho vnitřního. Mám se o co podělit.
Samotné vyrábění knížek funguje nějak takhle:
1. sešijeme listy přeložené napůl
2. když jich máme dost, zariovnáme je do kleští (takový zvláštní držátka, co používá táta při lepení bot, na menší knížečky stačí i skřipce)
3. hřbet slepíme tavicí pistolí (protože pak všechno drží líp)
4. z kartonu vyřízneme desky (dva kousky o něco málo větší než papíry)
5. vystřihneme z papíru hřbet (obyčejný papír, aby se dal ohýbat)
6. desky a hřbet slepíme
7. najdeme něco, čím chceme knihu potáhnout
8. potáhneme desky a hřbet (a lepíme v pozici zavřené knihy, aby nedržela permanentně otevřená)
9. na slepené papíry přilepíme ještě dva, které budou fungovat jako pojítko k deskám
10. nakonec na desky nalepíme ty dva další papíry, které jsme přilepily posledně
a máme knížku.
(Není to jakože úplně návod, protože jich je na internetu spousta a mnohé jsou asi i lepší, každý si musí najít svou cestu.)
Třeba tohle video.
Já takhle nějaké knížečky udělala již předtím. Třeba můj oblíbený bloček, kam píšu své nápady. Po roce j už trochu jetý, ale já mu věřím, že vydrží.
Hlavní výzvou bylo ale tentokrát něco jiného.
Chtěla jsem si vyrobit něco jako "Knihu stínů".
(Kniha stínů je kniha, do které si Wiccani zapisují vše, co se týká magie a je to pro ně důležité. Líbí se mi ten název a přijde mi fajn si zapisovat důležité věci. Jako třeba, jak funguje jaká bylinka a podobné "babské" rady, takže v mém případě jde spíše o tohle využití.)
Výzvou to bylo z prostého důvodu - je to první kniha formátu A4 a ještě k tomu má 200 listů. Jo, rovnala jsem to asi 150krát a pořád to není rovné, ale vypadá t ovcelku fajn a to je hlavní.
Další dvě knížečky byly v podstatě stejné, takže moc nevadí, že jsem jednu zapomněla vyfotit, než jsem jí obdarovala jednoho kamaráda. Jejda. Ta moje je bločkem o cestování. Protože bych ráda poznala místa. A ráda bych si je pamatovala i přes slova, víc než přes fotky. Protože moje vzpomínky jsou šíleně zkreslené.
Tadá.
Samotné vyrábění knížek funguje nějak takhle:
1. sešijeme listy přeložené napůl
2. když jich máme dost, zariovnáme je do kleští (takový zvláštní držátka, co používá táta při lepení bot, na menší knížečky stačí i skřipce)
3. hřbet slepíme tavicí pistolí (protože pak všechno drží líp)
4. z kartonu vyřízneme desky (dva kousky o něco málo větší než papíry)
5. vystřihneme z papíru hřbet (obyčejný papír, aby se dal ohýbat)
6. desky a hřbet slepíme
7. najdeme něco, čím chceme knihu potáhnout
8. potáhneme desky a hřbet (a lepíme v pozici zavřené knihy, aby nedržela permanentně otevřená)
9. na slepené papíry přilepíme ještě dva, které budou fungovat jako pojítko k deskám
10. nakonec na desky nalepíme ty dva další papíry, které jsme přilepily posledně
a máme knížku.
(Není to jakože úplně návod, protože jich je na internetu spousta a mnohé jsou asi i lepší, každý si musí najít svou cestu.)
Třeba tohle video.
Já takhle nějaké knížečky udělala již předtím. Třeba můj oblíbený bloček, kam píšu své nápady. Po roce j už trochu jetý, ale já mu věřím, že vydrží.
Hlavní výzvou bylo ale tentokrát něco jiného.
Chtěla jsem si vyrobit něco jako "Knihu stínů".
(Kniha stínů je kniha, do které si Wiccani zapisují vše, co se týká magie a je to pro ně důležité. Líbí se mi ten název a přijde mi fajn si zapisovat důležité věci. Jako třeba, jak funguje jaká bylinka a podobné "babské" rady, takže v mém případě jde spíše o tohle využití.)
Výzvou to bylo z prostého důvodu - je to první kniha formátu A4 a ještě k tomu má 200 listů. Jo, rovnala jsem to asi 150krát a pořád to není rovné, ale vypadá t ovcelku fajn a to je hlavní.
Další dvě knížečky byly v podstatě stejné, takže moc nevadí, že jsem jednu zapomněla vyfotit, než jsem jí obdarovala jednoho kamaráda. Jejda. Ta moje je bločkem o cestování. Protože bych ráda poznala místa. A ráda bych si je pamatovala i přes slova, víc než přes fotky. Protože moje vzpomínky jsou šíleně zkreslené.
Tadá.
Komentáře
Okomentovat