Snad velmi vrzo se budu stěhovat. Tedy částečně.
Nenarvu celý svůj život do 5ti krabic a nepřesunu se nadobro do pryč. Jen to budu mít ze školy blíž a budu moct nerušeně koukat na seriály.
S tím se ovšem spojuje taková jedna záležitost. Budu si moct zařídit pokojík. Úplně od začátku. Celý po svém.
A z toho mám strach. Mám strach, že se stanu někým jiným. Někým, kým být nechci.
Doma mám pokoj, který geniálně definuje moje zájmy a osobnost. Střeštěnost. A to všechno.
Jenže V Praze budu moct začít od začátku. Nic mě nebude definovat. Naprosto nic, kromě stěn. A kdyby mě nedefinovaly ani ty, zcela určitě bych se stočila do klubíčka a rozbrečela.
Mám strašný problém s tímhle druhej čistého papíru. Bojím se, že dopadnu jako prázdný člověk s krásným pokojem. Jako kdybych celou svou osobnost nechávala tady a naprosto nebyla schopná jí sbalit do kufříku a odvést sebou.
Asi moc lpím na místě.
A popravdě, kdybych dostala pokoj plný starého (jakože vážně starého, ne komunistického) nábytku, byla bych o něco radši. Jednoduše proto, že bych měla berličky o které se opřu a zbytek dotvořím.
A teda nábytek jsem si vybrala.
A právě, že jsem si namalovala návrh části pokojíku.
A jak na to koukám, přijde mi, že vidím jen další tumblrpokojík, který strašně moc není já.
Ale třeba je to jen moje momentální úvaha a až se bude realizovat, bude to jiné. Kdoví.
A podobné je to i s blogem. Strašně moc chci pořád něco změnit, ale nikdy nejsem spokojená, protože mi přijde, že to nakonec vždycky odfláknu. Ale už jsem asi vymyslela, jak předělám obrázek. Kočičky se změnily. A prostě budu víc cvičit malování, až to bude hodné blogu.
Dostala jsem za úkol napsat ježíškovi. A zjistila jsem, žese kopletnosti blížím víc a víc. Pořád mě to děsí, ale o něco míň. A to je teda taky děsivé. Prostě půjdu dělat jiné věci. A doufat, že to přejde.
Další pokračování plánu - protože tohle mě začalo celkem bavit.. Ten super pocit, když můžu něco škrtnout. Tyhle věci bych ráda měla hotové do konce roku:
Dopletení svetru.
Vyrobení šišek pro dědu.
Přestěhování. (Až bude kam. A tam pak bude asi hoodně tvoření.)
Vyřešení stěhovací situace. (Protože jsem trochu.... Nevimco.)
Nezbláznění se ze školy.
Napsání toho s těma světluškama. (Protože jsem si stáhla do tabletu word a tak můžu psát jako člověk. Relativně.)
Namalování obrázku a vytvoření toho kraťoučkého indiánského příběhu.
Nezbláznění se ze školy.
Nepanikaření z toho, že asi fakt budu moct jet na Junktown.
Namalovat stromy na obálku (To půjdu teď udělat.)
Napsat článek o jménech
Napsat článek o výzvách
A tak trochu shánět ty další vánoční dárky.. Protože někdy to stejně udělat musim.
A taky ještě tadyhlety věci vlevo... Jakože třeba věci do školy.
Nenarvu celý svůj život do 5ti krabic a nepřesunu se nadobro do pryč. Jen to budu mít ze školy blíž a budu moct nerušeně koukat na seriály.
S tím se ovšem spojuje taková jedna záležitost. Budu si moct zařídit pokojík. Úplně od začátku. Celý po svém.
A z toho mám strach. Mám strach, že se stanu někým jiným. Někým, kým být nechci.
Doma mám pokoj, který geniálně definuje moje zájmy a osobnost. Střeštěnost. A to všechno.
Jenže V Praze budu moct začít od začátku. Nic mě nebude definovat. Naprosto nic, kromě stěn. A kdyby mě nedefinovaly ani ty, zcela určitě bych se stočila do klubíčka a rozbrečela.
Mám strašný problém s tímhle druhej čistého papíru. Bojím se, že dopadnu jako prázdný člověk s krásným pokojem. Jako kdybych celou svou osobnost nechávala tady a naprosto nebyla schopná jí sbalit do kufříku a odvést sebou.
Asi moc lpím na místě.
A popravdě, kdybych dostala pokoj plný starého (jakože vážně starého, ne komunistického) nábytku, byla bych o něco radši. Jednoduše proto, že bych měla berličky o které se opřu a zbytek dotvořím.
A teda nábytek jsem si vybrala.
A právě, že jsem si namalovala návrh části pokojíku.
A jak na to koukám, přijde mi, že vidím jen další tumblrpokojík, který strašně moc není já.
Ale třeba je to jen moje momentální úvaha a až se bude realizovat, bude to jiné. Kdoví.
A podobné je to i s blogem. Strašně moc chci pořád něco změnit, ale nikdy nejsem spokojená, protože mi přijde, že to nakonec vždycky odfláknu. Ale už jsem asi vymyslela, jak předělám obrázek. Kočičky se změnily. A prostě budu víc cvičit malování, až to bude hodné blogu.
Dostala jsem za úkol napsat ježíškovi. A zjistila jsem, žese kopletnosti blížím víc a víc. Pořád mě to děsí, ale o něco míň. A to je teda taky děsivé. Prostě půjdu dělat jiné věci. A doufat, že to přejde.
Další pokračování plánu - protože tohle mě začalo celkem bavit.. Ten super pocit, když můžu něco škrtnout. Tyhle věci bych ráda měla hotové do konce roku:
Dopletení svetru.
Vyrobení šišek pro dědu.
Přestěhování. (Až bude kam. A tam pak bude asi hoodně tvoření.)
Vyřešení stěhovací situace. (Protože jsem trochu.... Nevimco.)
Nezbláznění se ze školy.
Napsání toho s těma světluškama. (Protože jsem si stáhla do tabletu word a tak můžu psát jako člověk. Relativně.)
Namalování obrázku a vytvoření toho kraťoučkého indiánského příběhu.
Nezbláznění se ze školy.
Nepanikaření z toho, že asi fakt budu moct jet na Junktown.
Namalovat stromy na obálku (To půjdu teď udělat.)
Napsat článek o jménech
Napsat článek o výzvách
A tak trochu shánět ty další vánoční dárky.. Protože někdy to stejně udělat musim.
A taky ještě tadyhlety věci vlevo... Jakože třeba věci do školy.
Komentáře
Okomentovat