Pořídím si imaginární rámeček

Abych si měla kam strčit ty fotky, které existují jen v mojí hlavě.
Je mi zvlástně jako dřív a přitom jinak. Nestěžuju si.
Měla jsem ruce v kapsách a tak se mi zapla písnička Decode. Připomíná mi déšť a lesy. Asi to bude tím klipem. A vůbec tím, že je to soundtrack ke Stmívání. Protože dešťovou atmosféru to mělo fakt skvělou.

Odpoledne mi byla větší zima, než kdy se setmělo. Asi se měním v netopýra.
Snažím se malovat silnici a vůbec mě to nebaví. Fakt vůbec. A ještě k tomu netušim, co ty písmenka znamenaj.
Ale jinak dobrý.
A vlastně skvělý.


Každý má takové ty archetypy, či konkrétní osoby, které obdivuje. Skutečné i fiktivní. A pak když potká někoho, kdo je zvládá spojit, tak občas trochu neví, co dělat.
Potkala jsem krásnou slečnu. Taky chci mít super styl i v zimě a když sem líná se oblíkat.
Byla jsem ve Vídni. Nad vánočníma trhama krákali černí ptáci.


A jeden mi proletěl za oknem. Nebo i víc, ale já si všimla tohohle.
Viděla jsem město duchů. Prázdnou ulici a stromy osvícené pouličními lampami. Protože duchové žijí ve stromech.
A občas jsem tak trochu hloupě popletená.
Protože mám ráda Monroa a Rosalee.

Okukuju mori slečny a docela se mi líbí.
Občas mi přijde, že některá má slova nemají váhu, protože jsem je řekla už mockrát.


A mám dalších 21 věcí, které musím/chci/potřebuji udělat po napsání tohohle článku. Takže já jdu spinkat a hned potom tvořit.
*úkoly, věcičky, dárečky...*

Komentáře