Nedávno na mě vykoukl jeden z Feriho statusů. Občas si je čtu a v tomhle říkal, že mladí lidé nemají koníčky. A.. Já nechápu, jak je to vůbec možné.
Mám v okolí několik jedinců, kteří koníčky měli. Měli.
A přijde mi vážně zvláštní, že už je nemají a hlavně - nemají potřebu je mít.
Tedy, oni by možná i řekli, že je mají, ale... Koukání na seriály podle mě není plnohodnotý koníček. Taky na ně koukám, ale krom obohacené slovní zásoby z toho nic není. Obzvláště ve chvíli, kdy jediná aktivita, kterou člověk za den zvládl bylo stažení a puštění seriálu. Nechci říkat, že koukání na seriály je hloupost. Ale rozhodně bych to nenazívala koníčkem.
S knížkami by to mohlo být podobné, ale je tu jeden veliký rozdíl - když člověk čte, obvykle ho příběh obohatí. Jenže seriály jsou často hloupé a oddychové. Hloupou knížku člověk číst nebude. Stejně jako u filmu, některé mají příběh hodný zamyšlení a některé ne.
Ale já mluvila o lidech, co nemají koníčky. Tedy, už jsem řekla, že koukání na seriály koníček není. Podle mě. A co jiného ti lidé dělají? No... Chodí do školy. Mluví. Dýchají. Dělají úkoly.
A to je sakra nuda.
Jo, mluvení bývá docela zábava, ale... Ne, mluvení není koníček.
Vlastně by se to dalo hezky schrnout do jedné věty - nechápu, jak lidé dokážou existovat bez tvorby. Jak dokážou nevytvořit nic.
Jenže pak mi došlo, že lidé co čtou mi nekoníčkový nepřijdou.
Pak tedy nechápu lidi, co dokážou žít bez aktivity.
Protože sezení u FB, tumblru, seirálů - to nevyžaduje aktivitu. Fakt ne. Vím to, protože to je to, co dělám, když už fakt nemůžu. Hloupě zírám.
Jenže, kdybych tohle dělala i třeba jen týden, tak se asi cvoknu. Nedokázala bych existovat s pocitem, že jsem nic neudělala. Docela si vzpomínám, jak ve chvílích, kdy jsem neměla náladu a energii jsem za celý den dělala jen to, co dělají nekoníčci. A bylo mi sakra špatně. Moje duše se nikam neposunula, protože jsem jí ani nedala možnost.
Mám spousty nápadů a ty chci realizovat. Nedokážu si představit, že je někdo vůbec nemá. Nebo vůbec nemá potřebu je realizovat. Jen něco vymyslí a pak to nechá ležet. Nebo ani nevymyslí.
Já ráda tvořím, někdo hraje, někdo sportuje, někdo čte a někdo píše blog. Někdo se učí - což je fajn, ale nedokáže to sebrat 100% volného času, rozhodně ne lidem, o kterých vim, že nic jiného nedělaj - a existuje.
Ale existovat pasivně mi přijde creepy.
Važně... Řekněte mi, že to není tak špatné a že lidé jen a pouze nemrhají svůj volný čas.
Mám v okolí několik jedinců, kteří koníčky měli. Měli.
A přijde mi vážně zvláštní, že už je nemají a hlavně - nemají potřebu je mít.
Tedy, oni by možná i řekli, že je mají, ale... Koukání na seriály podle mě není plnohodnotý koníček. Taky na ně koukám, ale krom obohacené slovní zásoby z toho nic není. Obzvláště ve chvíli, kdy jediná aktivita, kterou člověk za den zvládl bylo stažení a puštění seriálu. Nechci říkat, že koukání na seriály je hloupost. Ale rozhodně bych to nenazívala koníčkem.
S knížkami by to mohlo být podobné, ale je tu jeden veliký rozdíl - když člověk čte, obvykle ho příběh obohatí. Jenže seriály jsou často hloupé a oddychové. Hloupou knížku člověk číst nebude. Stejně jako u filmu, některé mají příběh hodný zamyšlení a některé ne.
Ale já mluvila o lidech, co nemají koníčky. Tedy, už jsem řekla, že koukání na seriály koníček není. Podle mě. A co jiného ti lidé dělají? No... Chodí do školy. Mluví. Dýchají. Dělají úkoly.
A to je sakra nuda.
Jo, mluvení bývá docela zábava, ale... Ne, mluvení není koníček.
Vlastně by se to dalo hezky schrnout do jedné věty - nechápu, jak lidé dokážou existovat bez tvorby. Jak dokážou nevytvořit nic.
Jenže pak mi došlo, že lidé co čtou mi nekoníčkový nepřijdou.
Pak tedy nechápu lidi, co dokážou žít bez aktivity.
Protože sezení u FB, tumblru, seirálů - to nevyžaduje aktivitu. Fakt ne. Vím to, protože to je to, co dělám, když už fakt nemůžu. Hloupě zírám.
Jenže, kdybych tohle dělala i třeba jen týden, tak se asi cvoknu. Nedokázala bych existovat s pocitem, že jsem nic neudělala. Docela si vzpomínám, jak ve chvílích, kdy jsem neměla náladu a energii jsem za celý den dělala jen to, co dělají nekoníčci. A bylo mi sakra špatně. Moje duše se nikam neposunula, protože jsem jí ani nedala možnost.
Mám spousty nápadů a ty chci realizovat. Nedokážu si představit, že je někdo vůbec nemá. Nebo vůbec nemá potřebu je realizovat. Jen něco vymyslí a pak to nechá ležet. Nebo ani nevymyslí.
Já ráda tvořím, někdo hraje, někdo sportuje, někdo čte a někdo píše blog. Někdo se učí - což je fajn, ale nedokáže to sebrat 100% volného času, rozhodně ne lidem, o kterých vim, že nic jiného nedělaj - a existuje.
Ale existovat pasivně mi přijde creepy.
Važně... Řekněte mi, že to není tak špatné a že lidé jen a pouze nemrhají svůj volný čas.
Komentáře
Okomentovat