O vysokoškolských lidech

Tedy hlavně o jedné speciální skupině - těch lidech, co nedělají úkoly.
Vysoká škola je dobrovolná věc. Není povinná. Jenže u nás jez vykem, že titul má každej a tak tam taky každej chodí.
Někoho třeba nutí rodiče. A někdo chce doopravdy něco umět.
Jenže, hodně lidí je na škole sice dobrovolně, ale strašně na ní kašle.

Já to dělala na gymplu. Opravdu mě nebavilo dělání domácích úkolů a tak jsem jich velkou část nedělala. Proč taky. Jenže tady too funguje trochu jinak - člověk neudělá úkol -> nedostane zápočet -> neudělá předmět -> teoreticky ho vyrazej ze školy. Teda funguje to tak v případě, že člověk při opakování taky nezvládne.
Pokud někdo nechce dělat domácí úkoly, neměl by sem líst, protože ho stejně dřív nebo později nejspíš vyhoděj. Tak nějka to funguje. Někteří pak úkoly shánějí po všech lidech aby jen tak tak prolezli.
Jenže, jak řekl jeden přednášející - nejste tu prřeci kvůli známkám, ale kvůli tomu, abyste se něco naučili. A.. To je minimálně pro mě pravda.
A co dělá ve škole člověk, který nechce nic nového vědět?? No pravděpodobně přežívá a čeká na titul. A k čemu je titul, když nic neumíte...
Někteří lidé toho třeba umí hodně už ze střední, tak se pak dá chápat, že nechtějí dělat postopadesáté ten samý výkres a prostě prokrastinují. (A na vejšku ale teda vlastně ani moc nemuseli, když je to nebaví, ne..)
Jenže ta prokrastinace je trochu na nic.

Nejvíc mě okouzlili lidé, co včera diskutovali 1. úkol z jednoho předmětu. Do pondělí musí být odevzdané dva, na každý je 14 dní a včera nám zadali třetí. A ti lidé teď přemýšlí nad prvním. Chápu, že zrovna tenhle předmět je takový.. Lehký a vůbec. Ale oni to takhle dělají všude.
V jiném předmětu musíme mít odevzdaný určitý počet úkolů, aby nás pustili k zápočtu. A hromada lidí je dělá těsně předem. Tohle rozdělaní je fajn v tom, že je popošoupne, ale dřív museli být hotové až na zápočet a to bylo pak něco - dělat 10 úkolů za 2 dny. A oni to takhle dělají neustále.
Sama mám trochu nahnáno, když si představím, že bych všechno dělala na poslední chvíli. Ono toho totiž není málo. Na to už jsem si postěžovala dost.
Je pravda, že dělám úkoly, co nejdřív. A vím, že někteří moji kamarádi taky. A chápu, že někdo si nechce kazit víkend. Jenže už nedokážu pochopit, že to všechno vklidu hrnou před sebou a nějaké opakování předmětů je vůbecn trápí. Jakože vůbec. A prodlužování studia taky ne. Protože to přece dělá každej.

Jestli jste jedním z těch lidí, vysvětlete mi, jak to děláte, že nevyšilujete. Že vás to ani trochu netrápí. Občas bych to taky vyzkoušela.

A jen tak pro informaci - v tuhle chvíli mi zbývá 22 úkolů, 9 výkresů, 3 testy, 3 úlohy ke zkoušce, 1 poznávačka a 1 klauzura. A na to celé zbývá 52 dní.

Komentáře