Ve chvíli, kdy jsem měla stůl plný peří jsem si uvědomila, že jsem Vám chtěla představit pár kamenů, které neměly nic společného s mým zápočtem z geologie. A tedy ne jenom kameny.
Už je to hodně dlouho, co jsem byla sama v neznámém lese. Protože, když člověk někde je obvykle tam není sám a tak. Tyhle věci se mi děli jen dokud jsem běhala orientační běh. Jenže to jsem se soustředila na jíné věci saozřejmě.
Tentokrát jsem se zůčastnila tréninku, který se konal kousek za Louny. Protože rodina. A zajímavý kamení. Dostala jsem vlastní speciální mapu a šla na výzvědy mezi stromy.
Na tohle místě jsem nikdy nebyla a překvapilo mě to ticho, které tam bylo. Jistě - v lese je ticho, když tam není, dko by dělal rámus, ale tady bylo ještě větší.
Některé stromy vrzali jako rezavé trubky.
A já chodila po naučné stezce a odbivovala menhiry.
Bylo pod mrakem a nepotkala jsem žádné zvíře, krom jednoho skoleného čmeláka.
A když už jsme u těch kamenů:
skála jako symbol = neomezené trvání, nezávislost na dění v čase, nesmrtelnost duše, stálost, neporušitelnost (odkaz k egyptskému užití nejtvrdších materiálů)
Indonéský mýtus: Kámen a banán
Na počátku, když bylo nebe velmi blízko zemi, obdaroval Bůh prvotní pár dary, které zavěsil na konec provazu. Jednoho dne spustil kámen, ale předkové ho odmítli. Po čase spustil Bůh banán, který byl nadšeně přijat. Tehdy slyšeli předkové stvořitelův hlas: Protože jste si zvolili banán, bude váš život jako život tohoto plodu. Kdybyste si vybrali kámen, váš život by byl jako bytí kamene, neměnný a nesmrtelný.
Po první zkoušce a dni odpočinku, čas zase pokračovat v cestě. V tuhle chvíli mám takovou tu naději, že to bude všechno krásně v pohodě, ale to je tak vždycky, když člověk zrovna vyhrál. Každopádně se brzo budu snažit ukázat svůj výtvor, kvůli kterému mám peří na stole. (Jen co bude hotový, samozřejmě..)
Už je to hodně dlouho, co jsem byla sama v neznámém lese. Protože, když člověk někde je obvykle tam není sám a tak. Tyhle věci se mi děli jen dokud jsem běhala orientační běh. Jenže to jsem se soustředila na jíné věci saozřejmě.
Tentokrát jsem se zůčastnila tréninku, který se konal kousek za Louny. Protože rodina. A zajímavý kamení. Dostala jsem vlastní speciální mapu a šla na výzvědy mezi stromy.
Na tohle místě jsem nikdy nebyla a překvapilo mě to ticho, které tam bylo. Jistě - v lese je ticho, když tam není, dko by dělal rámus, ale tady bylo ještě větší.
Některé stromy vrzali jako rezavé trubky.
A já chodila po naučné stezce a odbivovala menhiry.
Bylo pod mrakem a nepotkala jsem žádné zvíře, krom jednoho skoleného čmeláka.
A když už jsme u těch kamenů:
skála jako symbol = neomezené trvání, nezávislost na dění v čase, nesmrtelnost duše, stálost, neporušitelnost (odkaz k egyptskému užití nejtvrdších materiálů)
Indonéský mýtus: Kámen a banán
Na počátku, když bylo nebe velmi blízko zemi, obdaroval Bůh prvotní pár dary, které zavěsil na konec provazu. Jednoho dne spustil kámen, ale předkové ho odmítli. Po čase spustil Bůh banán, který byl nadšeně přijat. Tehdy slyšeli předkové stvořitelův hlas: Protože jste si zvolili banán, bude váš život jako život tohoto plodu. Kdybyste si vybrali kámen, váš život by byl jako bytí kamene, neměnný a nesmrtelný.
Po první zkoušce a dni odpočinku, čas zase pokračovat v cestě. V tuhle chvíli mám takovou tu naději, že to bude všechno krásně v pohodě, ale to je tak vždycky, když člověk zrovna vyhrál. Každopádně se brzo budu snažit ukázat svůj výtvor, kvůli kterému mám peří na stole. (Jen co bude hotový, samozřejmě..)
Komentáře
Okomentovat