Někdy je to vážně zvláštní.
Člověk v jednu chvíli hledá železářství a v té druhé utíká před někým, koho nechce vidět. A pak se z něj najednou stane někdo, kdo po vás jde. A nejen po vás, ale i po všech ostatních, co se s vámi schovávají na půdě.
Do regálu s knížkama se člověk neschová. A neprozkoumané sklepy občas skrývají zajímavé zbraně.
Proč mám pocit, že rytíř by to všechno zachránil?? A přitom tu je můj zachránce, co mě schoval.
Možná v tom vidím i smysl. Někdy to rytíř prostě nezvládá a je potřeba někdo jiný.
Divím se, že se mi nezdá o sopkách, ale to ještě přijde. Určitě jo, to by jinak nešlo přeci.
Pomalu si začínám vzpomínat, proč nemám ráda léto. A vysoké teploty to nejsou. Ne primárně.
A ne, brigáda by to nevyřešila. Ono to třeba totiž letos bude lepší a pak to bude fajn.
Letos se naučím tvářit!!
Už jen dvě a já pak třeba zjistím, proč mají všechna ta městečka pošmournou atmosféru jednopatrových domů, bez střech a možnosti dívat se vzhůru.
A taky jsem asi ráda za tu několikahodinovou rozmluvu o všem. (Jednu i druhou)
Když se s někým člověk pořádne nezná, rád mu povídá o sobě a poslouchá o něm. Protože je to zase něco novýho. Nový lidi jsou fajn, když jsou aspoň trochu podobní.
A konečně jsem získala stroj času - brzo se bude cestovat :3
Člověk v jednu chvíli hledá železářství a v té druhé utíká před někým, koho nechce vidět. A pak se z něj najednou stane někdo, kdo po vás jde. A nejen po vás, ale i po všech ostatních, co se s vámi schovávají na půdě.
Do regálu s knížkama se člověk neschová. A neprozkoumané sklepy občas skrývají zajímavé zbraně.
Proč mám pocit, že rytíř by to všechno zachránil?? A přitom tu je můj zachránce, co mě schoval.
Možná v tom vidím i smysl. Někdy to rytíř prostě nezvládá a je potřeba někdo jiný.
Divím se, že se mi nezdá o sopkách, ale to ještě přijde. Určitě jo, to by jinak nešlo přeci.
Pomalu si začínám vzpomínat, proč nemám ráda léto. A vysoké teploty to nejsou. Ne primárně.
A ne, brigáda by to nevyřešila. Ono to třeba totiž letos bude lepší a pak to bude fajn.
Letos se naučím tvářit!!
Už jen dvě a já pak třeba zjistím, proč mají všechna ta městečka pošmournou atmosféru jednopatrových domů, bez střech a možnosti dívat se vzhůru.
A taky jsem asi ráda za tu několikahodinovou rozmluvu o všem. (Jednu i druhou)
Když se s někým člověk pořádne nezná, rád mu povídá o sobě a poslouchá o něm. Protože je to zase něco novýho. Nový lidi jsou fajn, když jsou aspoň trochu podobní.
A konečně jsem získala stroj času - brzo se bude cestovat :3
Komentáře
Okomentovat