Zdálo se mi to tak neskutečný až se to neskutečným stalo.
Vyrostla jsem v Říši divů, nemůžete čekat, že se jí jentak vzdám.
Přes veškeré špatné pocity cítím v dešti mír a klid.
Často vzpomínám na Edgara s mandarinkama.
Jako kdybych je nevědomky měnila k obrazu svému. A když zmizím, mění se zpět.
Připadá mi, že na světě je víc a víc zrzek. Ale Elisse je hotový skřítek.
Snažím se dýchat a nepřestat existovat.
Chci být víc sebou a míň někým jiným.
Mluvíš ke mně slovy, ketrým nerozumím. Slovy, jejichž význam neznám.
Vedeš hlubokomyslné debaty o ničem a zmiňuješ se o věcech, co znamenají svět.
V něčem jsme jiní, tak to bývá. A v něčem stejní, což je někdy problém.
Sny se plní, jen pokud je necháš stát se skutečností. Sen, který je jen snem a ničím víc, bez ambic, se nikdy nesplní. A pak je jedno, že se to zdálo jako hloupost.
To si musím pamatovat.
Jaké zápisky si budu psát? Do hobitího zápisníku.
"Promiň, ale dneska se ti nebudu dívat do obličeje." Otázkou je, jestli chceš, aby se ti někdo díval do obličeje.
Je mi smutno a občas si říkám, jestli s tím půjde něco udělat. Jestli to není můj základní stav.
Koukám na témata týdne, která se pořád mění a vždycky si říkám, že už je čas něco napsat. Vytrhnout se.
A ono prostě všechno se dál děje a na mě to nehledí ani trošku.
Vidím to i na ročních obdobích.. Přijde mi, že trochu nestíhám své projekty.. Malinko. A stejně nic jinýho v plánu teď pořádně nemám.
Vracím se, prostě se vracím. (Myšlenka na podzim mě příjemně uklidňuje.. Proč ne.)
Vyrostla jsem v Říši divů, nemůžete čekat, že se jí jentak vzdám.
Přes veškeré špatné pocity cítím v dešti mír a klid.
Často vzpomínám na Edgara s mandarinkama.
Jako kdybych je nevědomky měnila k obrazu svému. A když zmizím, mění se zpět.
Připadá mi, že na světě je víc a víc zrzek. Ale Elisse je hotový skřítek.
Snažím se dýchat a nepřestat existovat.
Chci být víc sebou a míň někým jiným.
Mluvíš ke mně slovy, ketrým nerozumím. Slovy, jejichž význam neznám.
Vedeš hlubokomyslné debaty o ničem a zmiňuješ se o věcech, co znamenají svět.
V něčem jsme jiní, tak to bývá. A v něčem stejní, což je někdy problém.
Sny se plní, jen pokud je necháš stát se skutečností. Sen, který je jen snem a ničím víc, bez ambic, se nikdy nesplní. A pak je jedno, že se to zdálo jako hloupost.
To si musím pamatovat.
Jaké zápisky si budu psát? Do hobitího zápisníku.
"Promiň, ale dneska se ti nebudu dívat do obličeje." Otázkou je, jestli chceš, aby se ti někdo díval do obličeje.
Je mi smutno a občas si říkám, jestli s tím půjde něco udělat. Jestli to není můj základní stav.
Koukám na témata týdne, která se pořád mění a vždycky si říkám, že už je čas něco napsat. Vytrhnout se.
A ono prostě všechno se dál děje a na mě to nehledí ani trošku.
Vidím to i na ročních obdobích.. Přijde mi, že trochu nestíhám své projekty.. Malinko. A stejně nic jinýho v plánu teď pořádně nemám.
Vracím se, prostě se vracím. (Myšlenka na podzim mě příjemně uklidňuje.. Proč ne.)
Komentáře
Okomentovat