Krb a teplo domečku spolu s dalším člověkem a vychřicí za oknem.
Asi je to prostě metafora.
Metafora mýho vnitřního prostředí.
Prostředí, který si musim umět zařídit sama. Bez ohledu na ostatní.
Už aby mi to šlo.
*Víc obrázků na mém tumblru.*
Musím si zútulnit pražský pokoj.. I kdybych ho měla celej zaníst pletenejma dekama.
Hamlet je mrtvej. Škoda. Měla jsem ho ráda. Chudák Ofélie. Vlastně, tý je to jedno, protože už se dávno utopila. To se tak stává.
Byla jsem poučena, že některé věci neumím vyjadřovat.. A teď nemám na kom trénovat.
Vlastně mi ve všem brání jenom strach. A přestat se bát je asi nejtěžší věc na světě.
Asi 20 metrů od mího okna uhodil blesk. Byl růžový.
Nebojím se blesků jako takových, bojím se toho hluku, který tropí.
Je pěkné vědět, že, ať se děje cokoliv, noční můry stejně přichází jak se jim zlíbí.
Mám hotovou stěnu a zadělávám si na příjemné spaní v Praze.
Někdy necítím nic a někdy cítím všechno. Přijde mi, že tak to úplně být nemá.
Učím se relaxovat a plánovat. V tuhle chvíli to spočívá ve večerním čaji při hraní her a pak čtením. Večerním naplánováním možných aktivit na další den a ranním rozvržením, co by kdy šlo dělat.
Jinak totiž celý den nedělám nic a pak je mi z toho mizerně.
Asi je to prostě metafora.
Metafora mýho vnitřního prostředí.
Prostředí, který si musim umět zařídit sama. Bez ohledu na ostatní.
Už aby mi to šlo.
*Víc obrázků na mém tumblru.*
Musím si zútulnit pražský pokoj.. I kdybych ho měla celej zaníst pletenejma dekama.
Hamlet je mrtvej. Škoda. Měla jsem ho ráda. Chudák Ofélie. Vlastně, tý je to jedno, protože už se dávno utopila. To se tak stává.
Byla jsem poučena, že některé věci neumím vyjadřovat.. A teď nemám na kom trénovat.
Vlastně mi ve všem brání jenom strach. A přestat se bát je asi nejtěžší věc na světě.
Asi 20 metrů od mího okna uhodil blesk. Byl růžový.
Nebojím se blesků jako takových, bojím se toho hluku, který tropí.
Je pěkné vědět, že, ať se děje cokoliv, noční můry stejně přichází jak se jim zlíbí.
Mám hotovou stěnu a zadělávám si na příjemné spaní v Praze.
Někdy necítím nic a někdy cítím všechno. Přijde mi, že tak to úplně být nemá.
Učím se relaxovat a plánovat. V tuhle chvíli to spočívá ve večerním čaji při hraní her a pak čtením. Večerním naplánováním možných aktivit na další den a ranním rozvržením, co by kdy šlo dělat.
Jinak totiž celý den nedělám nic a pak je mi z toho mizerně.
Komentáře
Okomentovat