Město

Bylo jedno město, nad kterým se poránu vznášely obláčky.
Obloha se červenala. Lidské oči se otevíraly a oči nočních můr zavíraly.
Pro některé bylo tohle město zvláštní - kouzelné. Jiní těm kouzlům nerozuměli.
Pro některé to byl domov, pro jiné jen přestupní stanice.
Mnozí to město milovali a nechávali se jím inspirovat.
Bylo to město plné snů a nadějí, stejně tak zklamání a zlomených srdcí.
Město, které někdo viděl zalité sluncem. Nekdo jako ušmudlanou skvrnu.
Někdo viděl jeho parky, jiný zase dlouhé horké ulice.
Proháněli se nad ním draci.
Duše se tam probouzeli, jiné pomalu pohasínali.
Ruch města není pro každého. A pro některé je škodlivý jen ve velkých dávkách. Někdy je třeba utéct mezi stromy. Tam, kde není slyšet auta. A některá města skrývají i taková místa. Místa, kterým by se dalo říkat oázy. Obvykle jsou schované někde, kde by je jeden nečekal. Nejsou v centru, ale nebývají daleko. Jen je třeba je najít. A nebát se prozkoumávat.
Existují tam zákoutí, kde můžete mít v noci otevřené okno a krom velmi vzdáleného hučení neslyšíte nic.
Jediná věc, kterou nikdy neuvidíte pořádně jsou hvězdy. Venku nikdy není úplná tma a hvězdám to nedělá dobře.

Chtěla bych se vydat do tmy hledat tečky na obloze...