Z nějakého důvodu mám ráda vážky a můry.
Vážky jsou takové vrtulníky přírody.
Nedávno jsem potkala hlavně dvě (plus nějaké ve švýcarsku a u babičky u rybníčku, ale tam se to dalo čekat). První vážku jsem potkala v parku u nádraží - takový ten parčík uprostřed města, kde je jen fontána. Stačí málo. A druhou při výletu do skal, když jsme se vydali na pole hledat kešku a potkali malý hnědý rybniček se spoustou ryb a obří vážkou.
Líbí se mi, že žijí u vody a obvykle mají poblíž stromy a stín.
Můry jsou noční motýlové. A já mám motýly dost ráda. Ale tyhle jsou ještě k tomu hodně chlupatí. Kdybych mohla, žila bych v noci a spala přes den - mnohé by to vyřešilo. Navíc stejně mám ze sluníčka nejradši západy a východy. Když jsem byla naposledy s tátou v Praze, přiletěla mi tam můra a sedla si pod stůl a hrála si na pejska. Byla milá. Často mi vletí do lustru a já pak trávím večer hledáním a zachraňováním, aby se mi tam neumlátily.
Vážky jsou takové vrtulníky přírody.
Nedávno jsem potkala hlavně dvě (plus nějaké ve švýcarsku a u babičky u rybníčku, ale tam se to dalo čekat). První vážku jsem potkala v parku u nádraží - takový ten parčík uprostřed města, kde je jen fontána. Stačí málo. A druhou při výletu do skal, když jsme se vydali na pole hledat kešku a potkali malý hnědý rybniček se spoustou ryb a obří vážkou.
Líbí se mi, že žijí u vody a obvykle mají poblíž stromy a stín.
Můry jsou noční motýlové. A já mám motýly dost ráda. Ale tyhle jsou ještě k tomu hodně chlupatí. Kdybych mohla, žila bych v noci a spala přes den - mnohé by to vyřešilo. Navíc stejně mám ze sluníčka nejradši západy a východy. Když jsem byla naposledy s tátou v Praze, přiletěla mi tam můra a sedla si pod stůl a hrála si na pejska. Byla milá. Často mi vletí do lustru a já pak trávím večer hledáním a zachraňováním, aby se mi tam neumlátily.
Komentáře
Okomentovat