Přišla k dlážděné cestě obklopené keři. Zdály se tak hustě, že skrze ně nic neprojde, ale ona věděla svoje. Otevřené prostrantví. Jedno věděla jistě - musí našlapovat opatrně, jinak jí příšery dostanou.
Jak tohle udělá.. Mohla by se zkusit skrýt v keřích, ale ty byly moc husté. Mohla by zkusit tenhle úsek přeskočit, ale cesta byla příliš dlouhá.
Příšery přece nemohou být pod každou dlaždicí. To není možné. Musí existovat i dlaždice, které jsou bezpečné. Ale jak je pozná..
Vzala kámen a hodila ho na jednu z dlaždic. Nic se nestalo. Vzala větší a hodila ho na jinou. Příšery zautočily, ale pak se opět stáhly. To půjde. Útočili jen na onu dlaždici, nikde jinde.
Nabrala si hromádku kamenů a doufala. Doufala, že jich bude mít dost.
Hodila kamínek. Když příšery přišly, hodila další jinam. A když nepřišly, stoupla si na něj. Postupovala. Pomalu, ale jistě.
Byla poslední 4 řady od konce. Dostatečně blízko, aby se začala radovat, ale dostatečně daleko, aby nemohla poslední dlaždice přeskočit jediným skokem.
Hodila kamínek na dlaždici před sebou. Příšery. Na tu vedle té předešlé. Příšery. A na druhou stranu. Zase příšery. Neměla dost kamínků, aby tenhle pruh mohla obejít. Zkusila další řadu, jednu přece dokáže přeskočit. Nic. Zbývala poslední naděje. Poslední kamínek. Poslední pokus. Hodila ho o dvě řady dál. Nic. Musí tam přeskočit.
Začala se rozhoupávat, připravovat ke skoku.
Odrazila se.
Doskočila, ale nohy jí nechtěli poslechnout. Zakopla. Upadla a přímo na jinou dlaždici.
Příšery se k ní seběhly. Cítila chlad, jak jí jejich mokré jazýčky začaly olizovat. Ležela schoulená dokud nebyl konec.
Pak se zvedla a celá promáčená naštvaně odkráčela z vodního parku.
Jak tohle udělá.. Mohla by se zkusit skrýt v keřích, ale ty byly moc husté. Mohla by zkusit tenhle úsek přeskočit, ale cesta byla příliš dlouhá.
Příšery přece nemohou být pod každou dlaždicí. To není možné. Musí existovat i dlaždice, které jsou bezpečné. Ale jak je pozná..
Vzala kámen a hodila ho na jednu z dlaždic. Nic se nestalo. Vzala větší a hodila ho na jinou. Příšery zautočily, ale pak se opět stáhly. To půjde. Útočili jen na onu dlaždici, nikde jinde.
Nabrala si hromádku kamenů a doufala. Doufala, že jich bude mít dost.
Hodila kamínek. Když příšery přišly, hodila další jinam. A když nepřišly, stoupla si na něj. Postupovala. Pomalu, ale jistě.
Byla poslední 4 řady od konce. Dostatečně blízko, aby se začala radovat, ale dostatečně daleko, aby nemohla poslední dlaždice přeskočit jediným skokem.
Hodila kamínek na dlaždici před sebou. Příšery. Na tu vedle té předešlé. Příšery. A na druhou stranu. Zase příšery. Neměla dost kamínků, aby tenhle pruh mohla obejít. Zkusila další řadu, jednu přece dokáže přeskočit. Nic. Zbývala poslední naděje. Poslední kamínek. Poslední pokus. Hodila ho o dvě řady dál. Nic. Musí tam přeskočit.
Začala se rozhoupávat, připravovat ke skoku.
Odrazila se.
Doskočila, ale nohy jí nechtěli poslechnout. Zakopla. Upadla a přímo na jinou dlaždici.
Příšery se k ní seběhly. Cítila chlad, jak jí jejich mokré jazýčky začaly olizovat. Ležela schoulená dokud nebyl konec.
Pak se zvedla a celá promáčená naštvaně odkráčela z vodního parku.
Komentáře
Okomentovat