Zkouškování....

Není to o tom, jak moc máte času, energie nebo pochopení. Tak jako tak je to šíleně náročné období.
Vždycky, když jdu po úspěšné zkoušce domů, mám tolik energie, že bych rozsvítila žárovku. A ta postupně klesá...
Ať chcete nebo ne, přijdou další.. Teda, pokud hodně nechcete, můžete s tim seknout, že. (Stále mám možnost být striptérka nebo prodavačka ve zverimexu.)
Někdy čekáme i 5 hodin napnutí, co bude.
Mnohdy tomu už ani nechci rozumět, jen chci mít klid.
Když si uvědomíte, že jakmile dokončíte tohle, přijde další.
Nechci si stěžovat, protože právě teď už o zas tak moc nejde. Tedy, jde o docela dost, ale to nejdůležitější mám za sebou.
Chci jen přesunout svoje pocity někam jinam...

Neustálý pocit, že musím něco dělat. I když na to moje hlava už nemá kapacitu. Energii vnímat. (pozn. zkusit další hořčíkovou "léčbu")
Neklidné ruce. A neschopnost udržet informaci.
Hodně z toho je logické, ale mnohdy je daleko složitější pamatovat si princip, než vzorec.
A pak tu je vzorec o 17 neznámých.
Každou chvíli musím odběhnout k něčemu jinému, jinak bych se asi zavařila.
A to ještě neumím matice. Ah matice.
Začíná to docela bolet a já jen doufám, že to přejde. Zítra jdu opět bojovat a.. Vyhraju. Nebo je mi to možná už úplně jedno...