Každý rok si stěžuju, že je zima moc dlouhá. Protože vždycky sněží až po vánocích a chybí mi světlo. Sluníčko jako takové mám ráda jen občas, ale přirozené světlo zbožňuji. Úplně šílím, když mi někdo rozsvítí někde v bytě i když je pořád dobře vidět. Nebo když si radši zatáhne žaluzie a rozsvítí. Hrůza.
Proto je jaro pocitově hned na druhím místě v oblíbenosti. Krom toho znamená přiblížení léta a volna a dobrodružství. Poměrně dost mě teď sice zamestnává škola, ale když pominu chvíli, kdy jsem byla nemocná a fakt nemohla, tak cítím spoustu energie.
Letos jsem dostala úkol ušít babče pytlíčky na levanduli. Po boji s tričky jsem to uvítala jako takový odpočinek a celých 36 pytlíčků je již chvíli na světě. Šicí stroj teď odpočívá a chvíli bude, dokud neseženu látky na další projekty.
Právě teď pracuji na dárcích pro mámu a ségru, protože brzo budeme slavit jejich narozeniny. Je to příjemný odpočinek.
"Máte toho hodně, že?? Tak počkejte, až budete chodit do práce, to bude leháro." - aneb není to jen náš pocit, učitelé si to myslí taky.
Mám chuť si pořídit spoustu kytiček. Líbí se mi. Ale většina pro mě asi úplně není, krom kaktusů se o tyhle zelený věci moc starat neumím...
Už se těším až nám v lese vykvetou konvalinky. Je z nich vždycky takový kobereček. Mám ráda konvalinky.
Vůbec, mám ráda tyhle malý bílý kytky. Konvalinky, sněženky a sedmikrásky.
Jo, kdyby mi chtěl někdo udělat radost kyticí, určitě bych byla nejnadšenější ze sedmikrásek. Nebo z kočiček, ale ty jsou speciální kategorie.
A ještě je tu jedna drobnost, kterou jsem stvořila. Krajkové chokery. Dva. Černý a bílý.
Asi bych měla pokročit ve vybarvování herbáře. Ale v tuhle chvíli to s plány vypadá takhle:
Proto je jaro pocitově hned na druhím místě v oblíbenosti. Krom toho znamená přiblížení léta a volna a dobrodružství. Poměrně dost mě teď sice zamestnává škola, ale když pominu chvíli, kdy jsem byla nemocná a fakt nemohla, tak cítím spoustu energie.
Letos jsem dostala úkol ušít babče pytlíčky na levanduli. Po boji s tričky jsem to uvítala jako takový odpočinek a celých 36 pytlíčků je již chvíli na světě. Šicí stroj teď odpočívá a chvíli bude, dokud neseženu látky na další projekty.
Právě teď pracuji na dárcích pro mámu a ségru, protože brzo budeme slavit jejich narozeniny. Je to příjemný odpočinek.
"Máte toho hodně, že?? Tak počkejte, až budete chodit do práce, to bude leháro." - aneb není to jen náš pocit, učitelé si to myslí taky.
Mám chuť si pořídit spoustu kytiček. Líbí se mi. Ale většina pro mě asi úplně není, krom kaktusů se o tyhle zelený věci moc starat neumím...
Už se těším až nám v lese vykvetou konvalinky. Je z nich vždycky takový kobereček. Mám ráda konvalinky.
Vůbec, mám ráda tyhle malý bílý kytky. Konvalinky, sněženky a sedmikrásky.
Jo, kdyby mi chtěl někdo udělat radost kyticí, určitě bych byla nejnadšenější ze sedmikrásek. Nebo z kočiček, ale ty jsou speciální kategorie.
A ještě je tu jedna drobnost, kterou jsem stvořila. Krajkové chokery. Dva. Černý a bílý.
Asi bych měla pokročit ve vybarvování herbáře. Ale v tuhle chvíli to s plány vypadá takhle:
- pruhované tričko
- pruhovaný svetřík
- černý svetr
- tílko s křížky
pytlíčky na levanduli- pláštěnka
- mori svetr
- fialové ponožky
- rukavice s kostmi
- obaly na polštářky
- koberec
- přehoz
- obrazy do pokojíčku
- rámečky, stoleček a šuplíčky
- knížka povídek
- lahvičková stránka
- Etsy
penálek (?)- projekt
Komentáře
Okomentovat