Když nepojedu do zahraničí.
Takhle mi jednou argumentoval spolužák, když jsme se bavili o angličtině u nás na stavárně. Ano, tyhle konkrétní hodiny nebyly zrovna velké obohacení, ale jinak.. Jsem byla neskutečně naštvaná, že někdo takhle přemýšlí.
Já měla angličtinu vždycky ráda.
Když jsem byla malá, měla jsem skvělou americkou tetu, co byla prostě absolutní Pocahontas a učit se anglicky jsem začala v poslednim roce školky. Základka mi dala spíš něž cokoliv jiného nějakou slovní zásobu, ale za prohloubení znalostí vděčím malýmu gymplu. Ač mě šíleně nebavilo psát si výslovnosti a poslouchat poslechy, kterým není rozumět, naučila jsem se toho nejvíc. S učitelkou jsme zrovna dobré vztahy neměli, ale poslední rok už to bylo fajn, takže jsme se nakonec rozešly v dobrém. Velký gympl byl spíš takové udržování a "prohlubování" i když mi přijde, že jsem se tak maximálně víc rozmluvila.
Tady na vejšce byla ale výuka angličtiny o něčem zcela jiném. Dva semestry "naučte se slovíčka a pak dáme test". Test ve kterém gramatika nehrála téměř žádnou roli a já dostala plný počet, což je něco něvídaného.
Původně jsem neviděla na nelibosti k tomuhle předmětu nic zvláštního, jenžee... Pak se ukázalo, že onen člověk myslí celý jazyk obecně. Že je zbytečný a k ničemu, když zůstane tady u nás.
Já tady pomalu přemejšlim nad němčinou, abych ovládla další kus internetu a on mi někdo řekne, že angličtina je zbytečná. A pak se nemám za tuhle zemi stydět, když číňance v tramvaji paní česky vysvětluje, že musí jet 4 zastávky. (Tý zmatený slečny jsem se pak ujala a říkala, že v číně umí anglicky většina..)
Ještě daleko lepší je fakt, že většina norem, co používáme ani není přeložená do češtiny, protože na to je třeba člověk, co rozumí jak technice, tak angličtině. A těch je dle všeho velmi málo.
Chápu, když mají tenhle postoj lidé, co umí německy nebo nějaký jiný jazyk. Těm dokážu věřit, že se ve světě neztratí, ale když mi to řekne někdo, kdo si jentak zabrouzdá netem a to mu stáčí, nedokážu to pochopit.
Takový člověk se připravuje o tolik inromací, a hlavně mnohdy věrohodnějších informací (protože překlady někdy stojej za houby), a zcela dobrovolně.
A co víc.. Někoho takového si dokážu představit na dovolené pouze v jugošce nebo na zájezdu, kde nebude nic řešit a sotva si objedná v restauraci.
Mám takový něpěkný pocit, že takových lidí by mohlo být až moc. Pokud jde o starší generace, tam se to postupně vytratí, ale když takhle přemýšlí někdo v mym věku, je mi do pláče. Znají jen to svoje české a nic jiného poznat ani nechtějí. Dokud jim je tak dobře, tak jim je dobře, ale až zjistěj, že zaměstnavatel by rád nějaké zkušenosti a že by se jim hodilo něco umět až pojedou na dovču, budou to těžko dohánět.
Děkuji tématům týdne, že mě nabádáte si neustále na něco stěžovat. To já ráda.
Takhle mi jednou argumentoval spolužák, když jsme se bavili o angličtině u nás na stavárně. Ano, tyhle konkrétní hodiny nebyly zrovna velké obohacení, ale jinak.. Jsem byla neskutečně naštvaná, že někdo takhle přemýšlí.
Já měla angličtinu vždycky ráda.
Když jsem byla malá, měla jsem skvělou americkou tetu, co byla prostě absolutní Pocahontas a učit se anglicky jsem začala v poslednim roce školky. Základka mi dala spíš něž cokoliv jiného nějakou slovní zásobu, ale za prohloubení znalostí vděčím malýmu gymplu. Ač mě šíleně nebavilo psát si výslovnosti a poslouchat poslechy, kterým není rozumět, naučila jsem se toho nejvíc. S učitelkou jsme zrovna dobré vztahy neměli, ale poslední rok už to bylo fajn, takže jsme se nakonec rozešly v dobrém. Velký gympl byl spíš takové udržování a "prohlubování" i když mi přijde, že jsem se tak maximálně víc rozmluvila.
Tady na vejšce byla ale výuka angličtiny o něčem zcela jiném. Dva semestry "naučte se slovíčka a pak dáme test". Test ve kterém gramatika nehrála téměř žádnou roli a já dostala plný počet, což je něco něvídaného.
Původně jsem neviděla na nelibosti k tomuhle předmětu nic zvláštního, jenžee... Pak se ukázalo, že onen člověk myslí celý jazyk obecně. Že je zbytečný a k ničemu, když zůstane tady u nás.
Já tady pomalu přemejšlim nad němčinou, abych ovládla další kus internetu a on mi někdo řekne, že angličtina je zbytečná. A pak se nemám za tuhle zemi stydět, když číňance v tramvaji paní česky vysvětluje, že musí jet 4 zastávky. (Tý zmatený slečny jsem se pak ujala a říkala, že v číně umí anglicky většina..)
Ještě daleko lepší je fakt, že většina norem, co používáme ani není přeložená do češtiny, protože na to je třeba člověk, co rozumí jak technice, tak angličtině. A těch je dle všeho velmi málo.
Chápu, když mají tenhle postoj lidé, co umí německy nebo nějaký jiný jazyk. Těm dokážu věřit, že se ve světě neztratí, ale když mi to řekne někdo, kdo si jentak zabrouzdá netem a to mu stáčí, nedokážu to pochopit.
Takový člověk se připravuje o tolik inromací, a hlavně mnohdy věrohodnějších informací (protože překlady někdy stojej za houby), a zcela dobrovolně.
A co víc.. Někoho takového si dokážu představit na dovolené pouze v jugošce nebo na zájezdu, kde nebude nic řešit a sotva si objedná v restauraci.
Mám takový něpěkný pocit, že takových lidí by mohlo být až moc. Pokud jde o starší generace, tam se to postupně vytratí, ale když takhle přemýšlí někdo v mym věku, je mi do pláče. Znají jen to svoje české a nic jiného poznat ani nechtějí. Dokud jim je tak dobře, tak jim je dobře, ale až zjistěj, že zaměstnavatel by rád nějaké zkušenosti a že by se jim hodilo něco umět až pojedou na dovču, budou to těžko dohánět.
Děkuji tématům týdne, že mě nabádáte si neustále na něco stěžovat. To já ráda.
Komentáře
Okomentovat