Vyhlídla jsem si jí na jedné z knihařských akcí už někdy loni na jaře, ale pak mi její název někde zapadl. Nakonec jsem si na ní vzpomněla při přípravě "dopisu Ježíškovi" a dostala se do mého pořadníku.
Jet o moje druhá kniha od tohohle autora.
A je naprosto úžasná...
Kdo se bojí Černého muže?
Případ zneužívané pacientky se pro psychiatričku Ellen Rothovou stává noční můrou. Žena tvrdí, že ji pronásleduje Černý muž, a krátce nato beze stopy zmizí. Při pátrání se cílem neznámého přízraku stává i Ellen. Při šíleném závodu o čas je ve hře život lékařky i její pacientky. Psychiatrička stále hlouběji zabředá do labyrintu strachu, násilí a paranoie. A čas na splnění ultimáta co nevidět vyprší…
Dále se mohou objevit spoily.
Kdysi, když se vybírali semináře na gymplu, jsem ještě lehce koketovala s představou, že budu psycholog. Tohle prostředí mě k sobě tak nějak táhne a ještě víc knihy, kde jsou blázni.
Když to všechno začalo, řikala jsem si, že to bude zajímavý. Jako většina takových těch skorokriminálek, co čtu.
Pak začal Černý muž pronásledovat Ellen. To to začalo bejt daleko zajímavější. Samozřejmě udělala hromadu hloupých věcí, jako lidé v hororech.
Když obvinila Marka, tak jsem tomu fakt věřila. Pak když zjistila, že to není on, začala jsem podezírat Chrise. A toho jsem podezírala až do úplného konce.
Sice jsem chvíleni přemýšlela, jestli Mark s jeho kamarádem náhodou nejsou strašně dobrý herci, protože to by taky nebylo blbý.
Taky si řikám, jak dokázala Elen podobu Bezejmené utvořit tak, že to našlo jí. Přece.. Nebyla jí podobná, ale byla to ona. To bylo zvláštní.
Celou dobu jsem si řikala, že Chris tohle všechno naplánoval, protože je sociopat, a nakonec zmizel, když dosáhl svého. Nevěřila jsem Markovo závěrům, že si to všechno vymyslela.
A pak zjistíte, že prostě Chrise v afektu oddělala a za všechn může prasklá žárovka.
Na konci mi bylo nejvíc líto Chrise. Prostě... To nechcete, zjistit, že vaše milá je magor. A už vůbec ne takhle.
Už někdy k začátku jsem si říkala "tohle bude asi na 5/5". A bylo. Určitě si tohle přečtu ještě někdy.
Jet o moje druhá kniha od tohohle autora.
A je naprosto úžasná...
Kdo se bojí Černého muže?
Případ zneužívané pacientky se pro psychiatričku Ellen Rothovou stává noční můrou. Žena tvrdí, že ji pronásleduje Černý muž, a krátce nato beze stopy zmizí. Při pátrání se cílem neznámého přízraku stává i Ellen. Při šíleném závodu o čas je ve hře život lékařky i její pacientky. Psychiatrička stále hlouběji zabředá do labyrintu strachu, násilí a paranoie. A čas na splnění ultimáta co nevidět vyprší…
Dále se mohou objevit spoily.
Kdysi, když se vybírali semináře na gymplu, jsem ještě lehce koketovala s představou, že budu psycholog. Tohle prostředí mě k sobě tak nějak táhne a ještě víc knihy, kde jsou blázni.
Když to všechno začalo, řikala jsem si, že to bude zajímavý. Jako většina takových těch skorokriminálek, co čtu.
Pak začal Černý muž pronásledovat Ellen. To to začalo bejt daleko zajímavější. Samozřejmě udělala hromadu hloupých věcí, jako lidé v hororech.
Když obvinila Marka, tak jsem tomu fakt věřila. Pak když zjistila, že to není on, začala jsem podezírat Chrise. A toho jsem podezírala až do úplného konce.
Sice jsem chvíleni přemýšlela, jestli Mark s jeho kamarádem náhodou nejsou strašně dobrý herci, protože to by taky nebylo blbý.
Taky si řikám, jak dokázala Elen podobu Bezejmené utvořit tak, že to našlo jí. Přece.. Nebyla jí podobná, ale byla to ona. To bylo zvláštní.
Celou dobu jsem si řikala, že Chris tohle všechno naplánoval, protože je sociopat, a nakonec zmizel, když dosáhl svého. Nevěřila jsem Markovo závěrům, že si to všechno vymyslela.
A pak zjistíte, že prostě Chrise v afektu oddělala a za všechn může prasklá žárovka.
Na konci mi bylo nejvíc líto Chrise. Prostě... To nechcete, zjistit, že vaše milá je magor. A už vůbec ne takhle.
Už někdy k začátku jsem si říkala "tohle bude asi na 5/5". A bylo. Určitě si tohle přečtu ještě někdy.
Komentáře
Okomentovat