Junktown je postapokaliptický festival, kde se děje naprosto všechno. Spousta rzi, špíny a vůně benzínu.
Naprosto brutálně autentická událost.
Autentická.
Hudby, přednášky, doprovodný program.
Radioaktivní vážky nad bažinou.
A hvězdy, které se díky atomu zdají být ještě blíž.
Kromě zmíněných fotografů doporučuji ještě tyhle galerie:
Marius Sachtikus Photography
Hannyyss
Anwiel
Na poslední chvíli jsem zjistila, že pojedu. A byla to skvělá věc. Fakt, musim ze svojí komfortní zóny ven častěji.
Spala jsem v pokoji s dalšími 11 lidmi a nevadilo mi to.
Bavila jsem se s lidmi, které jsem poprvé poznala a bylo to moc fajn.
Celou dobu jsem si udržela jasnou mysl a přítomnost. To je tak strašně důležitá věc - cítit přítomnost. Protože já tam skutečně BYLA.
Poslední rok byla většina míst zamlžená, ale tohle je průlom.
Konečně jsem zase naživu. Necítím vítr ve vlasech, ale rez za nehtama a to setaky počítá.
Teď můžu podnikat věci a vědět, že tam skutečně budu.
Mlžný opar zmizel, snad to bylo kombinací stresu a smutku. Už mi není smutno. Ne tak.
Myslím, že tohle byla přesně ta věc, kterou jsem potřebovala. Když mi někdo nabídne akci, neměla bych odmítat. Budu si to pamatovat.
Protože bejt do noci vzhůru a dohánět, co se nestihlo můžu vždycky, ale akce se kvůli mě nezopakují.
Musím využít každý moment.
Už vím, že jsem já. Sice si občas ještě připadám jako cizinec v tomhle těle, ale jsem v něm. A to se počítá.
Já jsem ta, co chodí po obrubníku, tančí na hudbu, kterou nikdo neslyší a zpívá si, kdy jí napadne. To jsem já.
Ta, která se směje kravinám a židovskejm vtipům.
Vím věci. Jsem víla a čarodějnice zároveň.
A skutečně existuju.
Pro ty, co htěli už loni vidět můj kostým.... Tohle je jediná fotka, kde z něj jde něco vidět.
Neni to nic moc, ale loni jsem za něj byla ráda. Letos to líp nešlo a příští rok plánuju nový. Tak uvidíme ^^
Děkuji Junktownu, že mi to připomněl a za rok to bude ještě lepší.
Naprosto brutálně autentická událost.
Autentická.
Hudby, přednášky, doprovodný program.
Radioaktivní vážky nad bažinou.
A hvězdy, které se díky atomu zdají být ještě blíž.
Kromě zmíněných fotografů doporučuji ještě tyhle galerie:
Marius Sachtikus Photography
Hannyyss
Anwiel
Na poslední chvíli jsem zjistila, že pojedu. A byla to skvělá věc. Fakt, musim ze svojí komfortní zóny ven častěji.
Spala jsem v pokoji s dalšími 11 lidmi a nevadilo mi to.
Bavila jsem se s lidmi, které jsem poprvé poznala a bylo to moc fajn.
Celou dobu jsem si udržela jasnou mysl a přítomnost. To je tak strašně důležitá věc - cítit přítomnost. Protože já tam skutečně BYLA.
Poslední rok byla většina míst zamlžená, ale tohle je průlom.
Konečně jsem zase naživu. Necítím vítr ve vlasech, ale rez za nehtama a to setaky počítá.
Teď můžu podnikat věci a vědět, že tam skutečně budu.
Mlžný opar zmizel, snad to bylo kombinací stresu a smutku. Už mi není smutno. Ne tak.
Myslím, že tohle byla přesně ta věc, kterou jsem potřebovala. Když mi někdo nabídne akci, neměla bych odmítat. Budu si to pamatovat.
Protože bejt do noci vzhůru a dohánět, co se nestihlo můžu vždycky, ale akce se kvůli mě nezopakují.
Musím využít každý moment.
Už vím, že jsem já. Sice si občas ještě připadám jako cizinec v tomhle těle, ale jsem v něm. A to se počítá.
Já jsem ta, co chodí po obrubníku, tančí na hudbu, kterou nikdo neslyší a zpívá si, kdy jí napadne. To jsem já.
Ta, která se směje kravinám a židovskejm vtipům.
Vím věci. Jsem víla a čarodějnice zároveň.
A skutečně existuju.
Pro ty, co htěli už loni vidět můj kostým.... Tohle je jediná fotka, kde z něj jde něco vidět.
Neni to nic moc, ale loni jsem za něj byla ráda. Letos to líp nešlo a příští rok plánuju nový. Tak uvidíme ^^
Děkuji Junktownu, že mi to připomněl a za rok to bude ještě lepší.
Komentáře
Okomentovat