Úterní koncert (Guns N' Roses)

V úterý jsem si splnila jeden z těch nesplnitelných snů.
Loni jsem si říkala, že bych sakra hodně moc chtěla vidět Guns'n'Roses na živo, ale že to už asi trochu nemám šanci. Mimo jiné jsem si myslela, že už dávno nehrají - protože překvapivě netuším z jakýho období jaká kapela je… Jen jsou ty klasické a současné. A tohle je podle mě klasika. (A snad i podle zbytku světa.)


Nakonec jsem šla se ségrou a s tátou.
Bylo to úžasný. Jen příště bych šla do první řady. A taky by mě netrápilo, kdyby koncert začínal později. Nejúžasnější atmosféra byla až ve chvíli, kdy se setmělo. Do té doby jsem tomu jen nemohla uvěřit.

Ohňostroje a ohně. Zazpívala jsem si s Axlem Knocking on heavens doors a prožila jednu z těch nejlepších chvil.
Vždycky jsem si řikala, že nemám ráda organizovaný náboženství, ale.. Hudba je tomu všemu dost podobná.
Dav zpívající stejné písně, husí kůže a vlastní pravda. Vlastně je to dost stejný.
Jsem ráda, že jsem šla. A jestli bude nějaké příště, jdu do první řady. A je mi jedno, že mě umačkaj.

Bylo to nekonečný a stejně jsem nechtěla, aby to skončilo..
A vzhledem k mojí lásce k parafrázím jsem dostala nový nápad na tetování. Jej.