Trochu moc koukám na videa o minimalismu.
Líbí se mi nápad - mít toho míň, ale všechno používat a mít rád. Jenže já nemám ráda prázdný stěny a povrchy. I když povrchy by se ještě zvládnout daly v kombinaci s neprázdnými stěnami. Připomíná mi to pak hotelový pokoj - neosobní prostor. A já mám svůj prostor ráda osobní. Aby bylo vidět, že tam někdo bydlí.
Což ale neznamená, že mě baví pořád zakopávat o krabice a tašky s rozdělanými projekty. A taky vlastnin krabici bot, které se nevejdou do botníku, ani do skříně. (A to je tim, že máme dost malou skříň i botník.)
Dospěla jsem k názoru, že je na čase vyházet nějaký věci ven z pokoje.
Prošla jsem všechny skříně a věci. Nakonec si stejně myslim, že největší čista proběhne, až se budeme stěhovat. Tak jako tak.
Dokonce jsme změnila pořadí skříní. Mám 4 malé skříňky u jedné stěny a dvě z nich jsem prohodila. To samozřejmě znamená, že jsem je celé vyklidila a zase uklidila. Vážně - ři přesunu nábytku se to dělá nejlíp.
Nakonec hodně věcí mě docela bavilo vyhazovat. (A fotit na vinted a prodávat) a tak nějak je uklidit z cesty. Ale některé jsem roztřídila velmi.. Povrchně.
Nedokážu se vzdát většiny svých prstenů, přívěsků, šatů, knih a věcí na tvoření.
Prsteny si kupuji každou chvíli. Často v takových těch sadách - to pak znamená, že se v mojí sbírce objeví i některé, co si vživotě nevezmu. Ale je trochu blbý rovnou prodat něco, co jsem si včera koupila, takže vždy chvíli zůstanou - co kdyby se mi zaíbily. Ale tentokrát už několik prostě letělo. (Ne z okna, ale na ten vinted.)
S přívěsky je to podobné. Hodně jsem si jich vyrobila sama (lahvičky a podobné záležitosti) a některé holt nosím jen příležitostně (aneb můj krajkový choker). A pak jsou tu věci, co jsme hrozně moc chtěla a nikdy si je nevzala, protože mám jiné, které nosím radši.
Šaty ráda šiju i nakupuju z druhé ruky. Ale někdy se prostě netrefém 100% do toho, co jsem si představovala. Stane se. Ale je mi pak líto to vyhodit a někdy i prodat - proto často končí u sestry. (Jí nakonec nabízím všechno oblečení jako první.) JE tu tedy ta možnost, že když si budu nutně potřebovat vzít tyhle šaty, tak je najdu na druhé straně zdi.
Knížky nedám. Mám překvapivě docela štěstí a zatím jsem si koupila pouze jednu knihu, které mě docela zklamala. Tedy tak nějak její druhá půlka. A představa, že někdy prodám svojí Deltoru... Nikdy, to budu prostě číst svejm imaginárním dětem.
Znáte to "nenechávejte si věci na 'co by kdyby'"? No.. Tak přesně takhle to nemám s jakymkoliv materiálem. Teď jsem vyhodila zbytky kartonu a fakt doufám, že ho někdy teď nebudu potřebovat, protože to by bylo špatný. Já skutečně většinu materiálu nakonec využiju a přijde mi jako hloupost se ho vzdávat. Jen by se mi pak hodila ještě jedna skříň se šuplíkama no...
Myslím, že budu ještě postupně pokračovat a snižovat stavy, protože pořád nemůžu říct, že je tu prázdněji. Na některých mýstech a v některých šuplíčkách rozhodně, ale ne tak nějak celkově. To je ta absence skříňky se šuplíky.
"Předsevzetí" hotovo, jen ho asi budu opakovat každý rok projistotu.
Představa stvoření, které má jen pár věcí, které sbalí do batůžku mi přijde romantická, ale docela nepraktická.
Líbí se mi nápad - mít toho míň, ale všechno používat a mít rád. Jenže já nemám ráda prázdný stěny a povrchy. I když povrchy by se ještě zvládnout daly v kombinaci s neprázdnými stěnami. Připomíná mi to pak hotelový pokoj - neosobní prostor. A já mám svůj prostor ráda osobní. Aby bylo vidět, že tam někdo bydlí.
Což ale neznamená, že mě baví pořád zakopávat o krabice a tašky s rozdělanými projekty. A taky vlastnin krabici bot, které se nevejdou do botníku, ani do skříně. (A to je tim, že máme dost malou skříň i botník.)
Dospěla jsem k názoru, že je na čase vyházet nějaký věci ven z pokoje.
Prošla jsem všechny skříně a věci. Nakonec si stejně myslim, že největší čista proběhne, až se budeme stěhovat. Tak jako tak.
Dokonce jsme změnila pořadí skříní. Mám 4 malé skříňky u jedné stěny a dvě z nich jsem prohodila. To samozřejmě znamená, že jsem je celé vyklidila a zase uklidila. Vážně - ři přesunu nábytku se to dělá nejlíp.
Nakonec hodně věcí mě docela bavilo vyhazovat. (A fotit na vinted a prodávat) a tak nějak je uklidit z cesty. Ale některé jsem roztřídila velmi.. Povrchně.
Nedokážu se vzdát většiny svých prstenů, přívěsků, šatů, knih a věcí na tvoření.
Prsteny si kupuji každou chvíli. Často v takových těch sadách - to pak znamená, že se v mojí sbírce objeví i některé, co si vživotě nevezmu. Ale je trochu blbý rovnou prodat něco, co jsem si včera koupila, takže vždy chvíli zůstanou - co kdyby se mi zaíbily. Ale tentokrát už několik prostě letělo. (Ne z okna, ale na ten vinted.)
S přívěsky je to podobné. Hodně jsem si jich vyrobila sama (lahvičky a podobné záležitosti) a některé holt nosím jen příležitostně (aneb můj krajkový choker). A pak jsou tu věci, co jsme hrozně moc chtěla a nikdy si je nevzala, protože mám jiné, které nosím radši.
Šaty ráda šiju i nakupuju z druhé ruky. Ale někdy se prostě netrefém 100% do toho, co jsem si představovala. Stane se. Ale je mi pak líto to vyhodit a někdy i prodat - proto často končí u sestry. (Jí nakonec nabízím všechno oblečení jako první.) JE tu tedy ta možnost, že když si budu nutně potřebovat vzít tyhle šaty, tak je najdu na druhé straně zdi.
Knížky nedám. Mám překvapivě docela štěstí a zatím jsem si koupila pouze jednu knihu, které mě docela zklamala. Tedy tak nějak její druhá půlka. A představa, že někdy prodám svojí Deltoru... Nikdy, to budu prostě číst svejm imaginárním dětem.
Znáte to "nenechávejte si věci na 'co by kdyby'"? No.. Tak přesně takhle to nemám s jakymkoliv materiálem. Teď jsem vyhodila zbytky kartonu a fakt doufám, že ho někdy teď nebudu potřebovat, protože to by bylo špatný. Já skutečně většinu materiálu nakonec využiju a přijde mi jako hloupost se ho vzdávat. Jen by se mi pak hodila ještě jedna skříň se šuplíkama no...
Myslím, že budu ještě postupně pokračovat a snižovat stavy, protože pořád nemůžu říct, že je tu prázdněji. Na některých mýstech a v některých šuplíčkách rozhodně, ale ne tak nějak celkově. To je ta absence skříňky se šuplíky.
"Předsevzetí" hotovo, jen ho asi budu opakovat každý rok projistotu.
Představa stvoření, které má jen pár věcí, které sbalí do batůžku mi přijde romantická, ale docela nepraktická.
Komentáře
Okomentovat