Na tuhle knížku jsem se dost těšila a něbylo to jen kvůli krásné obálce.
Mám podivné ráda.
Ještě dříve, než slečna Peregrinová vytvořila smyčku - domov a útočiště - pro dnes již dobře známé podivné děti, existovaly příběhy o podivných dětech a zvířatech, které se nejprve tradovaly ústní cestou, dokud se jejich písemného zpracování neujal v roli editora jeden z nejpovolanějších, podivný Millard Nullings. Jedná se o příběhy z historie podivných, ve kterých se dozvíme, že děti nejprve bez problémů žily ve společnosti lidí běžných, obyčejných, ale jejich zvláštní schopnosti a nadání je postupně vytlačovaly na okraj, až je obyčejní lidé vyhnali ze svého středu úplně.
Některé z deseti povídek čtenáři zčásti znají ze zmínek v trilogii o podivných dětech ze sirotčince slečny Peregrinové - třeba tu o laskavém obru Cuthbertovi či o holubech z katedrály Svatého Pavla - jiné jsou zcela nové a uvádějí nové, neznámé hrdiny, a kromě jiného se dozvíte o první ymbryně i o tom, jak se postupně naučila vytvářet smyčky, v nichž bylo možno žít.
Povídky jsou skutečně jako pohádky pro děti. Krátké a v jedné dokonce i byla skutečná princezna. Takové trochu jiné pohádky.
Líbili se mi. A určitě bych je četla dětem před spaním. (Teda.. Těm imaginárním, samozřejmě.)
Nemám k tomu moc slov - bylo to hezké, milé, roztomilé.
A i přes to, že nemám moc v lásce zlatou, mám fakt moc ráda tuhle obálku. Je to takový ten dřívější styl. Žádný papírový přebal, ale hezké pevné desky s knihařskou látkou a zlatým písmem. Omnomnom.
Mám podivné ráda.
Ještě dříve, než slečna Peregrinová vytvořila smyčku - domov a útočiště - pro dnes již dobře známé podivné děti, existovaly příběhy o podivných dětech a zvířatech, které se nejprve tradovaly ústní cestou, dokud se jejich písemného zpracování neujal v roli editora jeden z nejpovolanějších, podivný Millard Nullings. Jedná se o příběhy z historie podivných, ve kterých se dozvíme, že děti nejprve bez problémů žily ve společnosti lidí běžných, obyčejných, ale jejich zvláštní schopnosti a nadání je postupně vytlačovaly na okraj, až je obyčejní lidé vyhnali ze svého středu úplně.
Některé z deseti povídek čtenáři zčásti znají ze zmínek v trilogii o podivných dětech ze sirotčince slečny Peregrinové - třeba tu o laskavém obru Cuthbertovi či o holubech z katedrály Svatého Pavla - jiné jsou zcela nové a uvádějí nové, neznámé hrdiny, a kromě jiného se dozvíte o první ymbryně i o tom, jak se postupně naučila vytvářet smyčky, v nichž bylo možno žít.
Povídky jsou skutečně jako pohádky pro děti. Krátké a v jedné dokonce i byla skutečná princezna. Takové trochu jiné pohádky.
Líbili se mi. A určitě bych je četla dětem před spaním. (Teda.. Těm imaginárním, samozřejmě.)
Nemám k tomu moc slov - bylo to hezké, milé, roztomilé.
A i přes to, že nemám moc v lásce zlatou, mám fakt moc ráda tuhle obálku. Je to takový ten dřívější styl. Žádný papírový přebal, ale hezké pevné desky s knihařskou látkou a zlatým písmem. Omnomnom.
Komentáře
Okomentovat