S dovolením si trochu zafantazíruju

Kdyby, kdyby, kdyby.... Už tolikrát sem si to řekla. A tolikrát sem si taky řekla, že je dobře, že se to nestalo jinak.
Nakonec jsem vždycky ráda, že sem šla tudy, kudy sem šla.
Došla jsem sem. To není tak špatné, ne??

Je tu jen jeden problém.
Jedno kdyby, který tentokrát neni v minulosti, ale v přítomnosti. To je zcela vyjímečná situace.
Kdyby to nebylo tak daleko.
(Růžový brejle a podobný kraviny, to by bylo.)


Protože bych si uměla až moc dobře predstavit ty večery. A dny. Ale hlavně večery.
Protože večer jsou vidět hvězdy.
Chci ležet v trávě a sledovat hvězdy. A nechat je se lehce motat. Tak jak to umí jen kombinace několika alkoholů.
To byly časy.
Mám z toho fakt dobrej pocit.. V případě, že se odstatní "kdyby". Alespoň částečně.
Rovnováha. Přijde mi to tak.

Chtěla bych, chtěla.
Probudit se vedle člověka.

A přitom chci docela obyčejný věci vlastně.
A kam se poděly moje počáteční jistoty. Někam úplně do pryč. A proč? Protože očividně někdy stačí fakt málo. Pošťouchnutí.
Fakt nenacházím rozumný momentální řešení.

Zdá se, že všechny cesty vedou do Reichenbergu.. Minulosti, pohled i situace.

Nádává to smysl. Nedávám smysl. A nevadí mi to.
Já totiž už zase asi vim, kdo jsem a co chci.